6 C 50/2024-36 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 525 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný jel dne 4. 2. 2021 na lince [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky. Tato skutečnost byla zjištěna žalobkyní pověřenou osobou ([číslo]) při kontrole uvedené linky v zastávce [ulice], o čemž svědčí žalovaným podepsaný zápis o provedené přepravní kontrole. Podle smluvních přepravních podmínek tak žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z jízdného 25 Kč a nezaplacené přirážky k jízdnému 1 500 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po uskutečnění kontroly (dle smluvních přepravních podmínek). Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému zaslala dne 8. 4. 2021. 2. Žalovaný tvrdil, že na konkrétní žalovanou kontrolu si nevzpomíná. Je pravdou, že tou dobou dojížděl do [obec] k lékaři a na této trase se pohyboval. Za tu dobu mohl být cca pětkrát kontrolován, z toho dvakrát údajně bez jízdního dokladu, vždy však reklamoval nefunkčnost platebního terminálu, neboť jízdenky pravidelně pořizoval platbami kartou [anonymizováno] k účtu č. [bankovní účet]. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 4. 2. 2021 prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje žalobkyně (linkou [číslo]). V čase 10:45 byl v zastávce [ulice] kontrolován pracovníkem žalobkyně označeným [číslo] neprokázal se však jízdním dokladem, což stvrdil předložením občanského průkazu a svým podpisem na zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. K úhradě jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, která vyplývá ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně, byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2021, odeslanou následujícího dne na evidenční adresu, kde se žalovaný v uvedené době zdržoval a poštu běžně přebíral; ničeho však nezaplatil. Podle čl. 9 odst. 12 Smluvních přepravních podmínek se za datum splatnosti považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaný je osobou s dispozičním oprávněním k bankovnímu účtu [bankovní účet] a držitelem platební karty [anonymizováno] k tomuto účtu, vystavené k žádosti z 2. 8. 2021 s platností od [číslo] do [číslo]. Žalovaný je úpadcem s povoleným oddlužením, lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení skončila 13. 10. 2020. 4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč vyplývá z § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, popř. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a smluvních přepravních podmínek pro rok 2021. Mezi žalobkyní jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vozidla provozovaného žalobkyní (§ 2550 a § 2578 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 2, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu), což je v řízení prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem a v případě jízdy bez jízdního dokladu (prokázáno stejnou listinou) též přirážku k jízdnému ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami, tj. k rozhodnému dni 1 500 Kč, což je v souladu s výše popsanými zákonnými ustanoveními. Soud proto žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení z dlužné částky 1 525 Kč od data následujícího po splatnosti dlužné částky (v souladu se smluvními podmínkami, které žalovaný nástupem do prostředku městské hromadné dopravy akceptoval, dnem uložení platební povinnosti), tj. od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 15 % ročně. Oddlužení žalovaného není na překážku tomuto rozhodnutí, neboť uplatněná pohledávka vznikla až po úpadku (i uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení – § 140c zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a contrario). 5. Se svou obranou žalovaný nemohl být úspěšný, neboť se mu nepodařilo prokázat, že by si jízdenku uváděnou platební kartou toho dne pořídil (platební karta byla vystavena až o půl roku později). Žalovaný neměl jak prokázat své tvrzení, že platební terminál v době před předmětnou přepravní kontrolou nebyl funkční a že tento nedostatek při vyhotovování zápisu o přepravní kontrole namítal, neboť uvedené námitky a osud takto vzniklé pohledávky dále neřešil („ domníval se, že žalobkyně vyvolá nějaké jednání“). Žalobkyni nelze vyčítat, realizuje-li své právo a vymáhá-li svou pohledávku proti žalovanému teprve„ na časové hraně promlčení“ s tím, že v mezidobí narostlo příslušenství pohledávky; žalovaný svým podpisem vznik pohledávky stvrdil, čili o ní nemohl nevědět, a chtěl-li předejít nákladům spojeným s nynějším vymáháním pohledávky, nic mu nebránilo činit aktivní kroky k vyřešení věci dříve. 6. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení platí k rukám advokáta. 7. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.