8 C 46/2024-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 1. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 708,10 Kč s úrokem z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč a úhrady nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč.2. Ve svém návrhu žalobkyně tvrdila, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a vedle toho prodává koncová zařízení na splátky anebo umožňuje využívání služeb s telekomunikačními službami souvisejících či souvisejících s užíváním koncových zařízení. Žalovaný poptal a následně užíval telekomunikační služby žalobkyně stejně jako služby a jiná plnění, která jsou předmětem tohoto návrhu. Konkrétně jde o dlužné splátky za mobilní zařízení vivo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 6 120 Kč, dlužnou částku za doplňkovou službu pojištění zařízení ve výši 495 Kč a dlužnou částku za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 93,10 Kč. Tyto částky byly žalovanému účtovány na společných měsíčních fakturách spolu s ostatními službami. Žalobkyně byla nucena z důvodu neplacení zrušit žalovanému poskytované služby a došlo k jejich ukončení. Oznámením o zrušení služeb současně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky v dodatečné lhůtě. Žalobkyně se dále snažila vyzvat žalovaného ke smírnému řešení a upomínala jej o zaplacení. Žalovaný na toto nereagoval a ničeho neuhradil.3. Okresní soud v Kroměříži dne 6. 2. 2024 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR , Anonymizováno, /2024-5, který byl usnesením ze dne 20. 3. 2024 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 16. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě, současně byl na probíhající řízení upozorněn emailem.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).5. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Na základě dodatku ze dne 18. 10. 2021 č. , hodnota, ke stávající smlouvě č. , Anonymizováno, , tel. číslo, o poskytování služeb elektronických komunikací si žalovaný od žalobkyně zakoupil mobilní zařízení (telefon) vivo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Bylo sjednáno, že kupní cena za zařízení ve výši 6 489 Kč je splatná ve 36 měsíčních splátkách ve výši 170 Kč, splatných vždy spolu s ostatními vyúčtovanými službami dle jednotlivých faktur. Z kupní ceny zařízení uhradil žalovaný 369 Kč, poté přestal faktury hradit.7. Na základě dodatku ke stávající smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 18. 10. 2021 č. , Anonymizováno, , tel. číslo, si žalovaný u žalobkyně sjednal pojištění nahodilého poškození mobilního telefonu vivo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, za cenu 99 Kč měsíčně. Pojištěným byl žalovaný a zavázal se hradit žalobkyni pojištěné, které žalobkyně ve prospěch žalovaného sjednala u společnosti , právnická osoba, .8. Dodatkem ke stávající smlouvě ze dne 18. 10. 2021 č. , Anonymizováno, , tel. číslo, si dále účastníci sjednali, že žalovaný bude využívat doplňkové služby, a to službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Cena této služby ve výši 39 Kč měsíčně byla žalovanému rovněž účtována měsíčními fakturami spolu s ostatními službami.9. Dopisem ze dne 14. 2. 2022 bylo žalovanému oznámeno, že s ohledem na neuhrazená vyúčtování je žalobkyně nucena zrušit poskytované služby s tím, že pokud dlužné částky uhradí do 16. 3. 2022, poskytování služeb bude obnoveno. Současně byl žalovaný upozorněn, že zrušením služeb se stane najednou splatnou i celá dosud neuhrazená cena zařízení. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto žalobkyně ukončila poskytování služeb žalovanému a doúčtovala mu kromě poskytnutých služeb též doplatek kupní ceny zařízení.10. Splátky zařízení a platby za uvedené služby byly žalovanému účtovány fakturou č. , hodnota, se splatností 13. 12. 2021 (dlužná částka na tuto fakturu 270,30 Kč), fakturou č. , hodnota, se splatností 11. 1. 2022 (dlužná částka na tuto fakturu 308 Kč), fakturou č. , hodnota, se splatností 11. 2. 2022 (dlužná částka na tuto fakturu 308 Kč), fakturou č. , hodnota, se splatností 14. 3. 2022 (dlužná částka na tuto fakturu 282,80 Kč), fakturou č. , hodnota, se splatností 11. 4. 2022 (dlužná částka na tuto fakturu 99 Kč), fakturou č. , hodnota, se splatností 12. 5. 2022 (dlužná částka na tuto fakturu 5 440 Kč). Na tyto faktury neuhradil žalovaný ničeho, celková dlužná částka činí 6 708,1 Kč11. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byl žalovaný naposled před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.13. Podle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu k zařízení vivo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž si sjednali, že žalovaný bude hradit kupní cenu těchto zařízení v měsíčních splátkách, jež budou součástí vyúčtování služeb. Žalovaný nehradil vyúčtování, žalobkyně mu tedy oznámila zrušení poskytování služeb a vyzvala jej k úhradě dlužných splátek s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena, žalobkyně žalovanému doúčtuje celkovou cenu tohoto zařízení. Žalovaný nadále dluží žalobkyni dlužné splátky a doplatek kupní ceny dle výše specifikovaných faktur spolu s platbou za služby, jejichž užívání účastníci rovněž sjednali, v celkové výši 6 708,1 Kč. Dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl písemně vyzván.17. Soud v souladu s ustanoveními občanského zákoníku a smluvními ujednáními přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužných částek dle výše specifikovaných faktur, a to včetně úroku z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení přiznal soud v souladu s návrhem žalobkyně až ode dne následujícího po splatnosti poslední faktury, což je pro žalovaného výhodnější.18. Nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky má oporu v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony (předžalobní upomínka a podání návrhu) po 100 Kč.19. Ve sporu úspěšná žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.