8 C 49/2024-134 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 10. 4. 2024 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 7 069,06 Kč spolu s úrokem z úvěru, zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 2. 9. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut, žalovaný se zavázal úvěr splácet a uhradit poplatek a úroky z úvěru. Před uzavřením smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. , právnická osoba, s obchodními podmínkami, které byly součástí smluvního ujednání, byla žalovanému ze strany žalobkyně zaslána výpověď úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dlužné částky, na základě čehož byla smlouva vypovězena ke dni 2. 9. 2022. Žalovaný dluh neuhradil, žalobkyně proto požaduje dále úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, vše z dlužné částky (evidované do 31. 3. 2024) od 1. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané upomínce.2. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 28. 8. 2021, které zaznamenala do tabulky posuzování. Žalovaný uvedl, že jeho průměrná výše příjmů odpovídá částce 20 000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, . , adresa, . Příjem žalovaného si žalobkyně ověřila z výpisu z účtu, kam žalovanému v období od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021 příjem v průměrné výši 18 924 Kč přicházel. Žalovaný uvedl, že nemá žádný další úvěr, což si žalobkyně ověřila v bankovním registru klientských informací BRKI a kopii záznamu doložila k žalobě. K dalším výdajům uvedl žalovaný v žádosti částku 5 000 Kč, kterou si žalobkyně ověřila z transakční historie účtu žalovaného, k němuž poskytla kontokorentní úvěr, a výsledek posuzování zaznamenala do tabulky posuzování. Žalobkyně na straně výdajů pracovala s částkou 9 885 Kč, kterou vypočetla jako částku aktuálního životního minima, nezbytných výdajů žalovaného podle transakční historie a nezbytných výdajů uvedených v žádosti o úvěr. Částku výdajů žalobkyně z vlastní iniciativy navýšila oproti tvrzení žalovaného a s ní poté počítala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Při odečtení výdajů ve výši 9 885 Kč od příjmu zbývalo žalovanému na splácení dluhů alespoň 9 039 Kč, což značně převyšovalo simulovanou splátku úvěru ve výši 200 Kč. Žalobkyně proto úvěr žalovanému poskytla.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).4. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. , č. účtu, zřízený na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 8. 1. 2016 poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč s dobou trvání spotřebitelského úvěru 1 rok s možností obnovy poskytnutí úvěru na následující rok (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č.l. 14, rámcová smlouva č.l. 16). Učinili tak na základě elektronické žádosti žalovaného o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 28. 8. 2021, v níž žalovaný uvedl, že má průměrný měsíční příjem 20 000 Kč od , právnická osoba, . , adresa, , nemá žádné další závazky či úvěry, nezbytné výdaje činí částku 5 000 Kč (viz žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru č.l. 30). Žalovaný kontokorentní úvěr vyčerpal (viz výpisy z účtu č.l. 32 a násl.) a podle tvrzení žalobkyně dluh ve lhůtě splatnosti (do jednoho roku) neuhradil. Dne 10. 6. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému v souladu s obchodními podmínkami (viz č.l. 27) na jeho adresu uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu, na základě které žalobkyně ke dni 2. 9. 2022 smlouvu o úvěru vypověděla (viz výpověď č.l. 96). Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2024 (viz výzva k plnění, doručenka č.l. 104).6. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala, že by před poskytnutím úvěru žalovanému měla jím uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Z doložené transakční historie účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně ověřovala příjem žalovaného. Výdaje však žalobkyně vzala v potaz pouze v odhadované výši a dostatečně je neověřila.7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).8. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).10. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalovaného, které ověřovala pouze omezeně v rozsahu příjmů žalovaného. K výdajům však vzala v potaz neověřené tvrzení žalovaného, že jeho výdaje činí částku 5 000 Kč, aniž by dále zjišťovala, z čeho se částka výdajů skládá. Sama pak ověřovala výdaje žalovaného z jeho výpisu z účtu za předcházející měsíce. Z nich však vyplývá, že žalovaný většinu svých finančních prostředků několik dní po obdržení mzdy od zaměstnavatele , právnická osoba, . vybral z bankomatu v hotovosti a dále provedl pouze minimum plateb kartou (většinou za nákup potravin v řádu stokorun). Z transakční historie tak nebylo možné ověřit, jaké má žalovaný výdaje na bydlení a další nutné výdaje. Žalobkyně při výpočtu výdajů žalovaného přistoupila k odhadu jeho výdajů na základě částky životního minima, tvrzení žalovaného a několika položek výdajů zjistitelných z výpisu z účtu. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla z pohledu soudu žalobkyně dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.11. Po poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že posuzování úvěruschopnosti probíhá automaticky tak, že jsou z výpisů z účtu zaznamenávány zbytné a nezbytné výdaje do excelovské tabulky, přičemž k p