8 C 77/2024-68 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 2. 2024 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 485 908,28 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2017 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření registrační číslo , č. účtu, /, Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč. Úvěr byl poskytnut v souvislosti se smlouvou o stavebním spoření č. , č. účtu, . Úvěr měl dvě fáze, a to překlenovací úvěr do přidělení celkové cílové částky a fázi po přidělení cílové částky až do úplného splacení. Žalovaný se zavázal ve fázi překlenovacího úvěru hradit měsíčně splátku úvěru ve výši 1 870 Kč a ukládat měsíčně na účet stavebního spoření částku 1 500 Kč. Druhá fáze úvěru v případě žalovaného nenastala. Žalovaný se dostal do prodlení s více než dvěma splátkami úvěru již v překlenovací fázi, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 10. 2022 v souladu s čl. VIII odst. 1, odst. 2.2 všeobecných obchodních podmínek. Ke dni 26. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně převedla zůstatek na účtu stavebního spoření ve výši 76 058,69 Kč na účet úvěru. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 s účinností ke dni 21. 8. 2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 25. 8. 2023. Žalovaný zbývající dluh neuhradil, žalobkyně proto požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslané předžalobní upomínce.2. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 23. 10. 2017, nějž čerpala informace o mzdě žalovaného, která v období od 1. 7. 2017 do 30. 9. 2017 činila 12 437 Kč měsíčně. Dále z potvrzení zjistila, že nemá vyživovací povinnost, není ve zkušební době, je zaměstnán na dobu neurčitou a z příjmu nejsou prováděny srážky. Jelikož se jednalo o úvěr ze stavebního spoření, měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici také historii spořícího účtu a provedla z náhledu z katastru nemovitostí také ověření, že žalovaný disponuje nemovitostí, která není zatížena jinak než zástavním právem právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření uvedla, že pracovala s průměrným příjmem 19 911 Kč měsíčně za poslední 3 měsíce (12 437 Kč a 7 462 Kč za cestovní náhrady), který zjistila z výplatních lístků za 3 měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně na straně výdajů pracovala s částkou 5 900 Kč, kterou stanovila interním výpočtem jako částku životního minima žalovaného jako žadatele. Na straně výdajů také zohlednila splátku externího úvěru ve výši 150 Kč. Na základě porovnání příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytla, jelikož neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).4. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 11. 2017 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření registrační číslo , č. účtu, /, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č.l. 14-17, všeobecné obchodní podmínky č.l. 18-19). Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z potvrzení o výši příjmu za období od 1. 7. 2017 do 30. 9. 2017, z nějž vyplývá, že žalovaný pracoval u zaměstnavatele , právnická osoba, . jako řidič v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem 12 437 Kč (mzda) a 7 462 Kč (cestovní náhrady) (viz č.l. 60) a z výplatních lístků za měsíce červenec, srpen, září 2017, z nichž vyplývá totéž, co z potvrzení o výši příjmů (viz č.l. 56-57). Žalovaný úvěr načerpal dne 14. 11. 2017, následně se v roce 2022 dostal do prodlení s úhradou splátek (viz výpis z účtu č.l. 21 a násl.). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného v souladu s ustanovením čl. VIII, 1., 2.1 smlouvy úvěru vyzvala k jednorázovému splacení celého dluhu přípisem ze dne 26. 10. 2022 odeslaného žalovanému dne 26. 10. 2022 (viz smlouva o úvěru č.l. 14-17, výzva vč. upomínky č.l. 26-27). Právní předchůdkyně žalobkyně poté pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek č. 01/2023 č.l. 29). Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 8. 2023 odeslaným dne 25. 8. 2023 (viz oznámení o postoupení č.l. 32-33). Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní upomínkou ze dne 13. 11. 2023 (viz výzva k plnění, doručenka č.l. 34-35).6. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru žalovanému údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Z doloženého potvrzení o výši příjmů a z výplatních lístků má soud za prokázané, že žalobkyně ověřovala příjem žalovaného. Výdaje však žalobkyně vzala v potaz pouze v odhadované výši a dostatečně je neověřila.7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).8. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).10. V projednávané věci vyšla právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z dokladů k příjmům, které doložil žalovaný (potvrzení o výši příjmů a 3 výplatní lístky). Soud má tedy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalovaného. K výdajům však vzala v potaz částku 5 900 Kč, kterou vypočetla interním výpočtem za využití částky životn