10 C 172/2025-79 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 126 816,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 111 477 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 83 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s ujednaným příslušenstvím ve výši 159 820 Kč (obchodní úrok) a 83 916 Kč (administrativní poplatek), tj. celkem se zavázala splatit 326 736 Kč v 83 měsíčních splátkách po 3 894 Kč a poslední 84. splátce ve výši 3 534 Kč. Žalovaná však dosud žalobkyni uhradila celkem pouze 11 788 Kč.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované prověřila nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kde žalovaná neměla záznam. Dále vycházela z informací poskytnutých žalovanou, především z výpisů z jejího bankovního účtu za poslední tři měsíce předcházející žádosti o úvěr. Samotné zkoumání úvěruschopnosti probíhá přes interní skóringový systém žalobkyně, který je pravidelně schvalován a certifikován Českou národní bankou. Na základě tohoto posouzení, ověřeného příjmu žalované ve výši 31 436 Kč a výdajů vyhodnocených systémem ve výši 19 938,85 Kč, dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Neposkytla jí ovšem původně požadovaných 150 000 Kč, ale právě jen 83 000 Kč. Žalobkyně zohlednila, že žalovaná měla jiné půjčky, právě proto ponížila její bonitu a schválila jí úvěr v nižší výši, než kterou žádala.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 83 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu ve výši 83 000 Kč a zaplatit úrok a poplatky ve výši 244 068 Kč, to vše v 83 měsíčních splátkách po 3 894 Kč, poslední 84. splátka měla činit 3 534 Kč. RPSN bylo ve výši 71,2 %.6. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že zápůjčka v částce 83 000 Kč byla žalované vyplacena převodem na její účet dne , datum, .7. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije ve vlastním bydlení (bez hypotéky), je vdaná, v domácnosti žijí celkem tři osoby, přitom jedno dítě bez vlastního příjmu. Má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje u spol. , právnická osoba, , adresa, , z. ú., s čistým měsíčním příjmem 31 000 Kč, pravidelně nesplácí žádné půjčky, průměrné měsíční výdaje bez nákladů na bydlení činí 1 500 Kč a náklady na bydlení (vč. energií a vodného/stočného) má ve výši 4 000 Kč.8. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line vyplývá, že žalovaná původně žádala zápůjčku ve výši 150 000 Kč, a že žalobkyně měla provést lustraci žalované v CEECR a insolvenčním rejstříku, vše s negativním výsledkem. Samotné tyto výpisy soudu předloženy nebyly.9. Z výplatního lístku za březen 2024 vyplývá, že čistou mzdu na účet žalované uhradil zaměstnavatel ve výši 31 436 Kč.10. Z výpisu (sjetiny) z interního skóringového systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem žalované 31 436 Kč a s výdaji v celkové výši 19 938,85 Kč. Výsledná splátka úvěru vyšla v systému na 3 926,98 Kč.11. Z výpisu z účtu žalované za období únor 2024 až duben 2024 vyplývá, že na účtu č. , č. účtu, byl počáteční zůstatek -1 188,11 Kč a konečný zůstatek -2 867,50 Kč. Na účtu tedy byl záporný zůstatek a výdaje žalované za sledované období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce přesahovaly její příjmy. Z výpisů dále vyplývá, že za dané sledované období čerpala žalovaná několik půjček u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v celkové výši 103 500 Kč (, Anonymizováno, půjčka 10 500 Kč dne , datum, , půjčka od , právnická osoba, . 50 000 Kč dne , datum, , , Anonymizováno, půjčka 16 500 Kč dne , datum, , , Anonymizováno, úvěr 11 500 Kč dne , datum, , zápůjčka od , právnická osoba, 15 000 Kč dne , datum, ).12. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že k , datum, zaplatila žalovaná na dluh celkem 11 788 Kč.13. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Oznámením ze dne , datum, žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění zápůjčky ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 118 966,66 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu (ve výši 122 835,06 Kč), s upozorněním na jeho možné soudní vymáhání.14. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:16. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky 83 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatkem a úrokem, zaplatila však zpět pouze 11 788 Kč. Splátky nehradila řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Zůstatek na bankovním účtu žalované byl v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce záporný, její výdaje převyšovaly její příjmy, žalovaná v rozhodné době čerpala řadu jiných nebankovních půjček.17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.23. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“24. Právní posouzení věci:25. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 83 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostře