10 C 181/2025-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 55 485,37 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu ke službě „, Anonymizováno, účet“. , Anonymizováno, účet je platební účet, jehož prostřednictvím může zákazník platit své faktury, hradit nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy , Anonymizováno, kartou. Žalobkyně za žalovaného uhradila v období od , datum, do , datum, celkem 53 031,77 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni zpět pouze 9 774,94 Kč. Podle žalobkyně se žalovaný o dosud nevrácenou částku ve výši 43 256,83 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (původně si žalovanou částku nárokovala z titulu uznání dluhu žalovaným). Spolu s uvedenou částkou z ní žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, protože k okamžitému vrácení dluhu vyzvala žalovaného výzvou ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, . Žalobkyně dále vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 12 228,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 228,54 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Dle zákona již doručená zásilka (§ 49 odst. 4 o. s. ř.) byla vhozena do domovní schránky žalovaného dne , datum, . O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonní hovor nešlo uskutečnit (kontaktní údaje soud zjistil z listinných důkazů).3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně souhlasila, žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný v období od , datum, do , datum, využíval služby žalobkyně „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, takto postupně od žalobkyně čerpal celkem 53 031,77 Kč (viz vyúčtování za březen až červenec 2024, přehled karetních transakcí, smlouva o splátkovém limitu s přílohami č. l. 27-46). Žalovaný zaplatil žalobkyni zpět celkem 9 774,94 Kč, jak vyplývá z výstřižků z interního systému žalobkyně (v řízení žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou na jeho evidenční adresu dne , datum, (viz předžalobní upomínka s potvrzením o podání č. l. 14-15).6. Pro částku 12 228,54 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jak bylo uvedeno výše. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí částečně zastavil (výrok I tohoto rozsudku).7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaný od žalobkyně prostřednictvím jí nabízených služeb čerpal finanční prostředky ve výši 53 031,77 Kč, zpět jí ovšem zaplatil pouze 9 774,94 Kč. Je proto povinen v souladu s § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vrátit žalobkyni to, o co se na její úkor bez právního důvodu, případně plněním z právního důvodu, který odpadl, obohatil. Musí tak žalobkyni vrátit zbytek částky, kterou od ní čerpal, respektive kterou za něj uhradila (tj. 43 256,83 Kč jako rozdíl mezi 53 031,77 Kč a 9 774,94 Kč). Žalobu tedy soud shledal důvodnou a plně jí vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. požadovala ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný marně vyzván k zaplacení dluhu (výrok II tohoto rozsudku).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 220 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 3 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a sepis a podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 370 Kč, tj. 2 387,70 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III tohoto rozsudku).9. Pro úplnost soud konstatuje, že za další dva zástupcem žalobkyně učiněné úkony (souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a doplnění žaloby včetně částečného zpětvzetí) soud odměnu nepřiznal. Obě tato vyjádření sice zástupce učinil po předchozích výzvách soudu, ale souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání není možné podřadit pod žádný z úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 a 3 a. t. (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , či na něj odkazující rozsudky Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), tedy ani pod úkon, za který by náležela jedna polovina mimosmluvní odměny. Jde pouze o jednoduché a stručné vyjádření, opírající se o to, že jestliže žalobkyně dle soudu unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, není třeba ve věci nařizovat jednání.10. Co se týče doplnění žaloby, je soud s ohledem na okolnosti věci přesvědčen, že nejde o úkon účelně vynaložený, za který by měl odměnu přiznat. Je si vědom, že žalobkyně takto žalobu doplnila (resp. překvalifikovala svůj žalobní nárok) na předchozí výzvu soudu, jak bylo naznačeno výše, ale bylo tomu tak právě proto, že její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vůbec neobsahoval všechna pro rozhodnutí soudu potřebná tvrzení. Žalobkyně v žalobě pouze odkázala na písemné uznání dluhu žalovaným, aniž by uvedla, o jaký dluh se mělo jednat, zda jde o dluh vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo z jakých jednotlivých položek se tento dluh skládal. Soud zdůrazňuje, že uznání dluhu ve smyslu 2053 o. z. zakládá pouze vyvratitelnou domněnku, že dluh v době uznání trval, s tím, že uznat lze pouze existující dluh. V poměrech spotřebitelských úvěrů je přitom soud povinen z moci úřední zkoumat, zda takový dluh mohl vůbec platně vzniknout; spotřebitel se nemůže této ochrany vzdát. Těchto okolností si žalobkyně jako profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů musí být vědoma, nadto byla v řízení právně zastoupena, přesto žaloba tato pro věc významná tvrzení, jakož i označení příslušných důkazů (k tomu, jakou částku žalovaný čerpal, kolik zaplatil zpět apod.), neobsahovala. Žalobkyně je doplnila až k výzvě soudu. Podle soudu žalobkyni nic nebránilo uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání odpovídající důkazy již v žalobě (návrhu na vydání EPR).11. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.