10 C 261/2025-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 16 802 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s částkou 10 302 Kč (součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy a dalších poplatků) v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila dne , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně dodala, že žalovaná na dluh zaplatila od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem 11 500 Kč, poté již ničeho.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Majetkovou situaci žalované prověřila původní věřitelka ze složenek a výpisů z bankovního účtu. Žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že je ve starobním důchodu, bydlí u dcery, je ovdovělá a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám, výše jejích měsíčních příjmů činí 10 721 Kč a výše měsíčních výdajů 6 504 Kč.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uznává jistinu dluhu, ale není schopna hradit úroky z prodlení ani další příslušenství, neboť s ohledem na její finanční situaci (pobírá starobní důchod, z něhož jsou prováděny srážky v rámci exekučního řízení) by to pro ni znamenalo neúnosnou zátěž.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, žalovaná sdělila, že souhlasí, žalobkyně nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že ani ona proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, přičemž uvedla, že je vdova, bydlí u dcery, její dosažené vzdělání je základní. Dále uvedla, že je v důchodu, má měsíční příjem 10 721 Kč, jiné příjmy domácnosti neuvedla; výdaje žalované činí měsíčně 6 504 Kč (z toho 1 000 Kč na bydlení a energie, 4 000 Kč na jídlo, dopravu, osobní náklady, 904 Kč srážky ze mzdy a 600 Kč měsíční splátky stávajících půjček).7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 12 000 Kč s celkovým poplatkem (zahrnujícím i úrok) ve výši 10 302 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. RPSN činila 272,44 %.8. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku uhradila 11 500 Kč.9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne , datum, .10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne , datum, .11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“21. Právní posouzení věci:22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.23. Soud především podotýká, že původní věřitelka se při zjišťování majetkové situace žalované plně spolehla na tvrzení žalované, aniž by je jakkoli ověřovala. Bez ověření pravdivosti tvrzení žalované však původní věřitelka nemohla učinit relevantní závěr o majetkové a finanční situaci žalované. Kromě toho měla věnovat zvýšenou pozornost tomu, že žalovaná uvedla, že splácí předchozí půjčky a z důchodu jsou prováděny i exekuční srážky. K posouzení majetkových poměrů žalované si podle žádosti nechala původní věřitelka předložit pouze složenku (soudu doložena nebyla), tedy zcela nedostatečné podklady. Žalobkyně nedoložila ani žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci exekucí. Ležérní postup právní