6 C 314/2025-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu bezúčelové úvěrové smlouvy, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě odeslala žalobkyně téhož dne na účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, a dalšími do 24 měsíců. Zaplatila však pouze první splátku , částka, ; pro neplnění povinností následně využila žalobkyně svého práva a úvěr předčasně zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem. Poté žalovanou ještě upomínala a upozornila i na riziko soudního vymáhání pohledávky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem. Telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila; soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace prostřednictvím webu www.kamali.cz potvrdily dne , datum, Úvěrovou smlouvu ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru čl. 13-14, Úvěrová smlouva čl. 15-18, informační memorandum č.l. 19-21, sazebník č.l. 22), na základě které žalobkyně poukázala téhož dne na účet žalované č. , č. účtu, částku , částka, (čl. 26), kterou se žalovaná zavázala splatit s příslušenstvím a poplatky ve 24měsíčních splátkách (první k , datum, ) postupně klesající výše od , částka, do , částka, (splátkový kalendář čl. 16v). Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je bezdětná s měsíčním příjmem ze zaměstnání , částka, a příjmem dalšího člena domácnosti , částka, ; výdaje řešeny nebyly, žalovaná pouze uvedla splátky , částka, měsíčně jiným společnostem (potvrzení o provedení ověření bonity klienta čl. 25). Žalobkyně provedla lustraci v NRKI a ISIR, zjistila dva existující splátkové závazky, dvě podané žádosti (, částka, z listopadu , Anonymizováno, se zůstatkem ke splacení , částka, a měsíční splátkou , částka, a , částka, z ledna , Anonymizováno, se zůstatkem ke splacení , částka, a měsíční splátkou , částka, ), jednu žádost odmítnutou a jednu odvolanou (č.l. 45-46). Podle své metodiky (č.l. 23-24) vyhodnotila žalobkyně žalovanou na základě těchto skutečností jako úvěruschopnou. Žalovaná uhradila platbou z , datum, pouze , částka, (výpis čerpání, splátek a úhrad čl. 27). Žalobkyně ji dopisem z , datum, , odeslaným následujícího dne, upozornila na možnost předčasného zesplatnění úvěru (čl. 30-31), což následně učinila a informovala ji o tom dopisem z , datum, , odeslaným , datum, (čl. 28-29). Dne , datum, odeslala žalobkyně ještě předžalobní upomínku (čl. 32-33).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.7. V projednávané věci vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalované a výpisu NRKI a ISIR. Z nich sice žádné negativní skutečnosti nezjistila, deklarovaný příjem žalované však neměla nijak ověřený a její výdajovou stránkou se nezabývala vůbec. Poskytnutá výše úvěru ani sjednaná měsíční splátka sice není nijak vysoká, z následné platební (ne)morálky žalované je však zjevné, že s plněním sjednaného závazku byla od počátku v prodlení, což evokuje na její straně problém, který žalobkyně při detailnějším zkoumání jejích poměrů tak, jak jí ukládá zákon, mohla (a měla) odhalit. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla dostatek ověřených informací (na příjmové i výdajové stránce) k vyloučení pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.8. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná dosud zaplatila zpět , částka, . Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil částkou , částka, , kterou je povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přim