8 C 107/2025-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 14 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Touto smlouvou získala žalovaná od žalobkyně úvěr 10 000 Kč, který se zavázala uhradit do 12. 2. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a úrokem 295,89 Kč. Žalovaná však úvěr neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, . postupní smlouvou ze dne 5. 3. 2025. Společnost , právnická osoba, . téhož dne postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná ve smlouvě souhlasila s nakládáním se svými osobními údaji za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti a posuzování rizik (nebankovní registr, bankovní a nebankovní registr klientských informací, registr exekucí ispis.cz, registr creditinfosolutions, registr , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ). Dále úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dne 13. 1. 2024 smlouvu o úvěru , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalované na účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí prostředků spolu s úrokem 295,89 Kč při úrokové sazbě 36 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč s tím, že RPSN činí 15 73,67 %, resp. 9 059,1 % při překročení doby splatnosti (viz Smlouva o úvěru čl. 14-17, potvrzení o platbě č.l. 18). Žalovaná smlouvu podepsala elektronickým kódem a svou totožnost ověřila platbou ve výši 1 Kč (viz potvrzení o platbě č.l. 19). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 5. 3. 2025 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou původní věřitelka postupuje žalobkyni pohledávku za žalovanou (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek č.l.20, příloha 1 č.l. 21). Dne 6. 4. 2025 odeslala žalobkyně žalované na její adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínku (viz oznámení o postoupení a předžalobní upomínka čl. 22, podací lístek č.l. 23).6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V projednávané věci žalobkyně uvedla pouze, že její právní předchůdkyně žalovaného lustrovala ve „veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI.“ Dále tvrdila, že její právní předchůdkyně postupovala tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů s tím, že zbývajících 10 % musí být alespoň ve výši životního minima 4 860 Kč. Žalobkyně soudu žádné doklady k posuzování úvěruschopnosti nedoložila a výslovně sdělila, že k otázce úvěruschopnosti nenavrhuje žádných dalších důkazů. Sama již v návrhu operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.8. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaná v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnila, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 10 000 Kč (toto je i prokázáno), z čehož žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila částkou 10 000 Kč, kterou je povinna žalobkyni vydat. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobkyně měla úspěch co do částky 10 000 Kč a neúspěch co do 8 070 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru a příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Při zohlednění příslušenství byla tedy žalobkyně úspěšná jen