10 C 289/2025-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem 101 124,52 Kč s příslušenstvím vymezeným výše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, k úvěrovému limitu 100 000 Kč (úvěrový limit byl původně sjednán na 14 599 Kč, dne , datum, došlo k jeho navýšení na 24 000 Kč a dne , datum, na 100 000 Kč). Žalovaná čerpala 120 845,92 Kč, zpět vrátila pouze 33 258,18 Kč, které žalobkyně započetla způsobem patrným z Výpisu čerpání, splátek a úhrad. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně standardním způsobem podle své interní metodiky a dospěla k dostatečné disponibilní částce, u níž neměla pochybnosti o tom, že bude žalovaná schopna závazku dostát. Před sjednáním úvěru prohlásila žalovaná, že je zaměstnaná s měsíčním příjmem 20 000 Kč, což žalobkyně ověřila náhledem na pohyby na jejím bankovním účtu za období od , datum, do , datum, a z výplatní pásky žalované za březen 2024. Výpisy z registrů NRKI, SOLUS, CEE a ISIR nevykazovaly žádné negativní výsledky. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, ke dni , datum, tak žalobkyně úvěr zesplatnila, což žalované písemně oznámila. Předžalobní upomínku odeslala žalobkyně žalované taktéž, ani poté však dluh nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, byla zásilka žalované doručena postupem dle § 50m o. s. ř., tj. byla uložena u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejímu vyzvednutí (první písemností v řízení, kterou soud žalované doručoval na uvedenou adresu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, byla žaloba spolu s elektronickým platebním rozkazem). O probíhajícím řízení soud nadto žalovanou informoval e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu, žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace dne , datum, potvrdili znění smlouvy , Anonymizováno, účet – revolvingový úvěr č. , hodnota, (č. l. 17-19), obsahující informaci o čistém měsíčním příjmu žalované 20 000 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, (od září 2023). U příjmu ostatních členů domácnosti žalované není nic uvedeno. Žalovaná byla podle smlouvy svobodná, bezdětná, žijící v podnájmu, vzdělání má základní. Výdaje jsou zde uvedeny ve výši 9 500 Kč na bydlení, 1 000 Kč na splátky jiných úvěrů a 3000 Kč na ostatní výdaje. Úvěrový rámec sjednali účastníci nejprve na 14 599 Kč s úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 37 % a výší minimální měsíční splátky 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Úvěrový rámec byl poté dvakrát dodatky ke smlouvě ze dne , datum, a , datum, navýšen na konečnou částku 100 000 Kč (č. l. 42-43).6. Solventnost žalované ověřovala žalobkyně k výši úvěrového limitu 100 000 Kč lustracemi v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), SOLUS, CEE a ISIR, v nichž žalovaná nebyla nalezena (č. l. 22 a 26). Žalovaná uvedla měsíční příjmy 20 000 Kč a výdaje domácnosti celkem 13 500 Kč (znovu č. l. 17 a 22). Žalobkyně vyšla z výše životního minima 4 860 Kč, k němuž připočetla splátku plánovanou (584 Kč) a dalších 100 Kč, a vyhodnotila žalovanou jako bonitní (č. l. 23). Stejně tak vyhodnotila žalovanou jako bonitní, když vycházela z jejího příjmu, jí uvedených výdajů na úvěry 1 000 Kč, měsíčních výdajů na bydlení 9 500 Kč a životního minima 4 860 Kč, včetně plánované splátky požadovaného úvěru (tamtéž). Z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, je patrné, že zůstatek na tomto účtu ke dni , datum, byl pouze 515,54 Kč. V tomto období měla žalovaná příjem od společnosti , právnická osoba, dne , datum, ve výši 28 172 Kč (č. l. 45-48). Z doložené výplatní pásky za březen 2024 soud zjistil, že za tento měsíc mělo být žalované poukázáno na účet 22 672 Kč (č. l. 44).7. Žalovaná z úvěru postupně načerpala 120 845,92 Kč, zpět zaplatila 33 258,18 Kč; splátky hradila do prosince 2024, poté se ocitla s úhradou splátek v prodlení (č. l. 24-25). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, (č. l. 27), odeslanými následujícího dne (č. l. 28), aby v důsledku svého prodlení s úhradou závazků splatila celý čerpaný úvěr podle uzavřené smlouvy. Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku k úhradě dluhu (č. l. 29-30).8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).9. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, kterou žalobkyně nesplnila. Netvrdila, že by kromě žalovanou uvedeného měsíčního příjmu jakkoli ověřovala její skutečné výdaje a další bližší majetkové poměry. Žalobkyně si od žalované vyžádala výpis z jejího bankovního účtu pouze za jeden měsíc, navíc za období únor až březen 2024, ačkoli k zásadnímu navýšení úvěrového rámce na 100 000 Kč (oproti původně sjednané výši 14 599 Kč) došlo dodatkem ke smlouvě o úvěru až dne , datum, . Žalobkyně tak z uvedeného výpisu nemohla řádně a dostatečně posoudit aktuální poměry žalované před tímto navýšením. Navíc i za dané krátké sledované období neměla žalovaná na účtu žádný větší zůstatek, a víceméně utratila všechny prostředky, které jí na účet přišly. To měla žalobkyně vyhodnotit minimálně tak, že je třeba se poměry žalované zabývat podrobněji. Žalobkyně si mohla vyžádat výpisy z účtu žalované za delší období (např. alespoň tří měsíců), které by bezprostředně předcházelo významnému navýšení úvěrového rámce, což neudělala. Žalovaná měla pouze nízký příjem (sama uvedla pouze 20 000 Kč měsíčně čistého), a z dostupných informací (žádné úspory na účtu, množství výdajů typu „trafika“ apod.) se tak jevila jako spíše neúvěruschopná (bezpochyby tomu tak bylo při změně úvěrového rámce na 100 000 Kč a znatelnému navýšení měsíční splátky oproti původním smluvním ujednáním v únoru 2024). Pokud chtěla žalobkyně zodpovědně učinit závěr jiný, měla se poměry žalované zabývat podrobněji a důkladněji, což zjevně neučinila. Z pohledu soudu tedy porušila zmíněný § 86 zákona č. 257/2016 Sb.10. Uzavřenou smlouvu (ve znění jejích dvou dodatků) soud proto shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588, věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem právní úpravy poskytování spotřebitelských úvěrů „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatností právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno (žalovaná o