10 C 33/2026-98 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 34 958 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 922,69 Kč a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 8. 5. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 958 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v měsíčních splátkách v minimální výši 1 748 Kč. Sjednané splátky však nehradil řádně a včas, ačkoli byl opakovaně upomínán. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Kromě dlužné jistiny s příslušenstvím (úrok a úrok z prodlení) požaduje žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 922,69 Kč (smlouvou sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Dluh žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě porovnání jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně posoudila výpis z bankovního účtu žalovaného, měla doložený jeho příjem a dále osobu žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a v registru SOLUS, vše bez negativních záznamů. Žalovaný byl svobodný, žil v nájmu, měl příjem ze zaměstnání. Jeho průměrný měsíční příjem činil 29 699 Kč, náklady na bydlení uvedl žalovaný ve výši 8 000 Kč, ostatní náklady domácnosti uvedl žalovaný ve výši 3 000 Kč, žalobkyně však vycházela z minimální výše nákladů 6 000 Kč, jeho pravidelné finanční závazky činily dle jeho vyjádření 2 500 Kč, finanční závazky zjištěné v registru SOLUS činily 4 048 Kč, žalobkyně vycházela z finančních závazků zjištěných z výpisu z bankovního účtu, tj. částky 8 697 Kč. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že finanční zůstatek žalovaného použitelný ke splácení nového úvěru bude 5 002 Kč. Dále uvedla, že žalovaný jí uhradil celkem 1 250 Kč (jednu splátku). Tuto úhradu žalobkyně započetla v souladu s pravidly, která jsou součástí předsmluvních informací.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Soud se mu též pokusil doručit žalobu na adresu uvedenou ve smlouvě uzavřené s žalobkyní (, adresa, ), i v tomto případě však byla zásilka doručena fikcí. O probíhajícím řízení byl nadto žalovaný informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Z předsmluvních informací, ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a z potvrzení o provedení bezhotovostních plateb soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 841,39 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. RPSN činila 76,18 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky.7. Z upomínek č. , hodnota, a 2 bylo zjištěno, že jimi žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě splátky úvěru splatné dne 15. 7. 2025 společně s poplatkem 500 Kč za každou upomínku. Předžalobní výzvu k úhradě dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínání a nákladů právního zastoupení, spojenou též s informací o zesplatnění úvěru, odeslala žalobkyně žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dne 21. 10. 2025.8. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a z dalších doložených dokladů k posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným měsíčním příjmem žalovaného ve výši 29 699 Kč, náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč, dalšími náklady domácnosti 6 000 Kč, pravidelnými finančními závazky 8 697 Kč a extra zůstatkem 2 000 Kč. Finanční zůstatek žalovaného tak měl vycházet na 5 002 Kč. Žalovaný neměl negativní záznam v registru SOLUS, v interní databázi žalobkyně, v insolvenčním rejstříku a databázi odcizených dokladů. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období 13. 11. 2024 – 5. 5. 2025 vyplynulo, že žalovaný v uvedeném období čerpal řadu jiných půjček a úvěrů od nebankovních poskytovatelů (, právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, ) v celkové výši téměř 150 000 Kč. Kromě toho měl žalovaný několik příchozích transakcí od sázkové kanceláře (, Anonymizováno, ).9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:10. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 34 841,39 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, řádně totiž nezjistila a neposoudila jeho majetkové a osobní poměry, respektive důsledně nevyhodnotila jeho rizikové chování (řada půjček u nebankovních poskytovatelů úvěrů, rizikové transakce).11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/20