10 C 59/2026-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 17 290 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 4. 10. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem 2 600 Kč, a to do 3. 11. 2024. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, nahlédla do relevantních databází, a všechny tyto informace ověřila, vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Dle žalobkyně šlo o řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byly zaslány čtyři písemné výzvy k úhradě, každá výzva je přitom dle smlouvy zpoplatněna 500 Kč. Žalobkyně tedy kromě částky 12 600 Kč (dlužné jistiny a poplatku) s úrokem z prodlení dále požadovala 2 000 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Mezi smluvními stranami byla rovněž pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Za prodlení od 4. 11. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 16. 2. 2026 (den vyhotovení žalobního návrhu) požadovala žalobkyně pokutu ve výši 4 690 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.2. K výzvě soudu, aby sdělila, jakým konkrétním způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřována schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a jakými konkrétními doklady toto bylo ověřeno, žalobkyně sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá soud o přiznání práva na vrácení bezdůvodného obohacení (tj. částky, která byla žalovanému na základě smlouvy žalobkyní vyplacena), úroků z prodlení v zákonné výši a přiznání náhrady nákladů řízení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny fikcí do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. A to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný nereagoval, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud tedy rozhodl ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:6. Dne 4. 10. 2024 byla mezi žalobkyní, jako věřitelkou, a žalovaným, jako klientem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku 10 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s celkovým poplatkem 2 600 Kč do 3. 11. 2024. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Rovněž byla sjednána náhrada nákladů žalobkyně za úkony, mimo jiné 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Ve smlouvě je stran údajů o žalovaném zaznamenáno jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, telefonní číslo, e-mail a doručovací adresa (č. l. 10-11). Dne 4. 10. 2024 zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě 10 000 Kč (č. l. 14). Žalovanému dále žalobkyně odeslala písemné upomínky, a to dne 10. 11. 2024, 17. 11. 2024, 24. 11. 2024 a 3. 12. 2024 (č. l. 19-20). V rámci těchto upomínek žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 8. 2025, podanou k poštovní přepravě následujícího dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž ho upozornil na její možné soudní vymáhání (č. l. 21-22).7. Právní posouzení věci:8. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 10 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně sice tvrdila, že zjišťovala rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry žalovaného, neuvedla, a především nedoložila k tomu však žádné další skutečnosti a důkazy [zejména zda skutečně došlo ke zjištění a ověření příjmů a výdajů žalovaného, případně dalších souvisejících skutečností (a s jakým výsledkem), či zda osobu žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dalších registrech]. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně netvrdí a také neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.9. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 10 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co mu žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o úvěru. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, tj. jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na jistinu dluhu ničeho neuhradil; viz výrok I. tohoto rozsudku).10. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatným je tak ujednání o poplatku, nákladech na vymáhání, jakož i o smluvní pokutě za prodlení se splacením úvěru. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaké jsou jeho možnosti. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III. tohoto rozsudku)), neboť oba účastníci byli úspěšní v rozsahu přibližně jedné poloviny celkového předmětu řízení.12. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.