12 C 284/2024-157 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 105 280,90 Kč (103 780,90 Kč jistina, 1 500 Kč poplatek za 3 výzvy k plnění) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 31. 7. 2019 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že poskytla žalované úvěr 150 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem 9,90 % ročně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně prohlásila všechny pohledávky ze smlouvy o úvěru ke dni 20. 10. 2023 za okamžitě splatné. Žalobkyně jí zaslala tři výzvy k plnění, za které požaduje poplatek 1 500 Kč (3×500 Kč). Žalovaná dosud zaplatila pouze 99 716,85 Kč. Žalobkyně jí 11. 9. 2024 jí zaslala předžalobní výzvu.2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. K ověření a posouzení příjmů a výdajů žalované použila údaje z běžného platebního účtu, který pro žalovanou vedla. Za příjem vzala medián příjmů za 5 měsíců ve výši 15 329 Kč. Výdaje ve výši 10 339 Kč zjistila jako průměr pravidelných výdajů za 5 měsíců (inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy) a průměr nepravidelných výdajů za 5 měsíců (vč. transakcí debetní kartou vč. výběrů z bankomatu. K nepravidelným platbám tvrdila, že jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu, avšak neuvedla jakým. Žalobkyně dále zohlednila náklady na úvěrové služby (z interních zdrojů a z CB registrů) tak, že u splátkových produktů započetla splátky a u nesplátkových 5 % z úvěrového rámce. Takto zjistila, že platební kapacita žalované byla 4 990 Kč. Žalovaná tedy podle žalobkyně byla schopna splácet úvěr částkou 2 262 Kč měsíčně. Žalovaná neměla negativní záznamy v registru CBCB, interních blacklistech, fraudlistech, delikvencích, seznamu neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku apod. Rizikovost žalované byla vyhodnocena jako velmi nízká a ukazatel DSTI (poměr splátky k čistému měsíčnímu příjmu) činil 29 % (doporučení ČNB je do 45 %).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.5. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:6. Z výsledku lustrace v informačním systému základních registrů soud zjistil, že rodné příjmení žalované je „, jméno FO, “.7. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 31. 7. 2019 ve spojení se žádostí o úvěr a záznamem o podpisu klienta soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si prostřednictvím internetového bankovnictví potvrdily uzavření smlouvy o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru do výše 150 000 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem 9,90 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 2 262 Kč.8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, a výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované 150 000 Kč dne 31. 7. 2019.9. Z přehledu splácení úvěru soud zjistil, že žalovaná dosud zaplatila 99 716,85 Kč.10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , jméno FO, soud zjistil, že zůstatek k 1. 7. 2019 činil -168,40 Kč. Ve výpisu z účtu za července 2019 jsou evidovány tři příchozí platby – rodičovský příspěvek 5 560 Kč, mzda od společnosti , právnická osoba, 11 978 Kč a vyplacený úvěr 150 000 Kč. Ostatní transakce byly odchozí. Konečný zůstatek k 31. 7. 2019 včetně vyplaceného úvěru byl 149 484,01 Kč. Z výpisu z účtu nevyplývají pravidelné platby za bydlení ani energie.11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno žalované, z 30. 8. 2024 10:25 hodin soud zjistil, že žalovaná měla v období od ledna do července 2019 průměrný čistý měsíční příjem za zaměstnání cca 14 000 Kč. Dále v tomto období pobírala rodičovský příspěvek 5 560 Kč.12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno žalované, z 30. 8. 2024 10:26 hodin nevyplývají pravidelné platby na bydlení (nájemné, SIPO apod.). V každém měsíci bylo provedeno několik transakcí s jiným účtem vedeným na jméno , jméno FO, (např. 16. 7. 2019 takto odešlo 8 000 Kč).13. Z informace z , právnická osoba, („CBCB“) soud zjistil, že u žalované bylo evidováno 8 žádostí, z toho jedna aktivní kreditní karta (od 12. 4. 2019), 5 žádostí zamítnutých bankou a 2 žádosti odvolané klientem. Žalovaná měla na kreditní kartě úvěrový limit 45 000 Kč a k 31. 5. 2019 nesplacená jistina činila 40 492 Kč. Na kreditní kartě nebyly vedeny žádné dlužné či nesplacené splátky.14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť nebyly podstatné pro rozhodnutí.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 31. 7. 2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:21. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn.