12 C 39/2026-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 37 894,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 26. 7. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 22 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 116 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 038 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 3 960 Kč, celkem tedy 40 894 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Poslední splátka byla splatná 26. 9. 2024. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr a nahlédnutí do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou s příjmem 18 247 Kč měsíčně a výše jeho výdajů činí 6 600 Kč měsíčně. Původní věřitelka si údaje ověřila z pracovní smlouvy, výpisu z bankovního účtu a potvrzení o placení nájemného. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze 3 000 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 20 495,54 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 969,17 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 931 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 821,16 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 3 677,14 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny za dobu od 27. 9. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1 471,43 Kč, smluvního úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny 20 495,54 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od počátku prodlení do 20. 2. 2025 kapitalizovaného částkou 2 838,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 464,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána 20. 10 2025.2. Žalovaný požádal o povolení splátkového kalendáře s odůvodněním, že je veden na úřadu práce a nemá finanční prostředky na jednorázové zaplacení celé dlužné částky.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný s tímto postupem souhlasil. Žalobkyně se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 26. 7. 2023 listinu označenou jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, . Původní věřitelka se v listině zavázala poskytnout žalovanému 22 000 Kč a žalovaný potvrdil, že tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti, a zavázal se je původní věřitelce vrátit spolu s úroky a poplatky ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč; RPSN činilo 272,44 %. (viz smlouva o úvěru č. l. 16). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (č. l. 40), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je zaměstnaný od 16. 6. 2022 u společnosti , právnická osoba, Jeho měsíční příjem činí 18 247 Kč, výdaje na bydlení a energie 4 600 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč. K žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu (viz č.l. 38v.-39) a snímky obrazovky mobilního telefonu (viz č.l. 37-38), podle kterých jeho čistý příjem ze zaměstnání činil v květnu až červenci 2023 průměrně 18 581 Kč. Dále doložil příjmové doklady (viz č.l. 39v.), podle kterých paní , jméno FO, platila nájemné 9 200 Kč. Žalovaný dosud uhradil celkem 3 000 Kč (přehled transakcí č. l. 25). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 (č. l. 19-21) původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 22-23) a postoupení žalovanému oznámila dopisem ze dne 2. 4. 2025 (č. l. 26). Dne 20. 10. 2025 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 27-29, smlouva o úvěru č. l. 16).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:12. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.14. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného a výši nájemného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy informace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu, potvrzení o vyplacené mzdě (snímky obrazovky mobilního telefonu) a doklady o zaplacení nájemného. Příjem byl přitom nízký, pouze cca 18 500 Kč. Nízký příjem žalovaného sám o sobě zakládá důvodnou pochybnost o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Původní věřitelka tak měla přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zvlášť opatrně. Bylo ku příkladu namístě ověření, zda žalovaný nemá i jiné dluhy. Z výda