12 C 72/2026-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 80 503,74 Kč (z toho 41 124,58 Kč jistina a 39 379,16 Kč poplatek) s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 10. 2021 mezi společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky 45 000 Kč a žalovaná dosud vrátila 14 200 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalované. Příjem byl doložen výplatní páskou za září a říjen 2021. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná částku dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, pokud jde o kapitalizovaný úrok 4 657,16 Kč s tím, že byl uplatněn v důsledku administrativní chyby při sepisu žaloby.4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, souhlas žalované se proto nevyžaduje [§ 96 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, odst. 2 větou první o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí bez dalšího zastavil (výrok I. rozsudku).5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:7. Původní věřitelka a žalovaná si dne 24. 10. 2021 vlastnoručními podpisy potvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem 50 346 Kč (z toho úrok 39 076 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 9 770 Kč) splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3 973 Kč (poslední splátka měla činit 3 967 Kč). Úroková sazba činila 69 % ročně a RPSN činila 99,87 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalované původní věřitelka poznamenala, že bydlela ve vlastní nemovitosti, měla učňovské vzdělání, byla rozvedená, účelem úvěru mělo být vybavení domácnosti, vyživovala jednu osobu, pracovala na plný úvazek jako operátor výroby, její čistý příjem ze zaměstnání činil 27 845 Kč, ostatní příjem měl činit 7 000 Kč a odhadované výdaje měly činit 7 000 Kč, žalovaná již splácela 3 000 Kč měsíčně jiným věřitelům a 3 306 Kč měsíčně původní věřitelce, kreditní kartu neměla. Původní věřitelka dále zaznamenala, že příjem žalované věřila z pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou a výplatní pásky za září a říjen 2021 (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalovaná měla za září 2021 čistou mzdu 26 371 Kč a za říjen 29 790 Kč (výplatní pásky). Původní věřitelka poskytla žalované 45 000 Kč dne 24. 10. 2021 (tabulka umoření) a žalovaná dosud zaplatila 14 200 Kč (tvrzení žalobkyně, které bylo v zájmu žalované a které žalovaná nezpochybnila). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek) a postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku z 21. 11. 2025). Žalované byla dne 16. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku z 16. 1. 2026).8. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 24. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:15. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).17. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které zaznamenala do zákaznické karty. Ze všech tam uvedených údajů ověřila pouze mzdu žalované. Další tvrzený příjem a především výši výdajů a dluhové zatížení neověřila vůbec. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná splácela úvěry u jiných poskytovatelů, bylo tedy na místě, aby si původní věřitelka ověřila, zda zaznamenaná výše měsíčních splátek odpovídá skutečnosti, také v příslušných registrech (např. SOLUS, BRKI, NRKI). Zjištěné běžné výdaje 7 000 Kč jsou nadto nápadně nízké, a to i přesto, že žalovaná měla bydlet ve vlastní nemovitosti. Trvala proto důvodná pochybnost o jejich správnosti. Původní věřitelka proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.18. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila jeho skutečné příjmy a výdaje. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná.19. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované celkem 45 000 Kč a žalovaná dosud zaplatila pouze 14 200 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu 30 800 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 800 Kč (výrok II.).20. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni (původní věřitelce) nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části