16 C 242/2025-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala na žalovaném ve výroku uvedených částek a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se jej zavázal splácel v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal úvěr , částka, , ale dosud nic neuhradil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou odstoupila od smlouvy. Pohledávka se proto stala splatnou , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, , smluvních poplatků , částka, a úroku , částka, . Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, .2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření smlouvy činil , částka, , tedy splátka úvěru činila pouze 4 % z příjmů žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný nemá žádné námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně a žalovaný si , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdily smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do limitu , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (viz smlouva vč. příloh na č. l. 10-15).7. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, oznámila žalovanému, že od smlouvy od úvěru odstupuje, neboť žalovaný úvěr řádně nesplácí, a vyzvala jej k okamžité úhradě dlužné částky (viz odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění na č. l. 16).8. Žalobkyně žalovanému dne , datum, zaslala předžalobní upomínku (viz výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka na č. l. 17 vč. potvrzení o dodání na č. l. 18).9. Žalobkyně zaznamenala svůj postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného do zprávy o posouzení úvěruschopnosti (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31). Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí. Dále zaznamenala, že žalovaný měl mzdu/plat , částka, čistého měsíčně a jiný pravidelný příjem , částka, měsíčně. Jeho výdaje byly tvořeny náklady na bydlení – nájemné , částka, měsíčně a splátkami úvěrů , částka, měsíčně. Hypotéku, leasing a jiné závazky (např. výživné) žalovaný neměl. Takto dospěla k závěru, že rozdíl příjmů a výdajů činí , částka, , a žalovaný je tak schopen úvěr splácet. V části formuláře nazvané „ověření údajů“ není zaškrtnut ani jeden zdroj, ze kterého byly zjištěny příjmy a výdaje.10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Podle rozsudku SDEU ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele.21. V projednávané věci žalobkyně vyšla z informací uvedených žalovaným, které, jak vyplývá ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, neměla podložené žádnými doklady. Na straně příjmů zohlednila mzdu , částka, a jiný nespecifikovaný pravidelný příjem , částka, . Na straně výdajů zohlednila pouze nájemné , částka, a splátky úvěrů , částka, . Jinými výdaji (služby spojené s nájmem a jiné běžné výdaje domácnosti) se vůbec nezabývala. Žalobkyně tedy zjišťovala poměry žalovaného toliko formálně a neměla k dispozici všechny informace, které byly nezbytné a dostačené pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ty informace, které k dispozici měla, navíc nebyly dostatečně spolehlivé, neboť nebyly podložené žádnými doklady.22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného dostatečně neposoudila. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.23. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši , částka, .