16 C 61/2026-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou dne , datum, . Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované úvěr , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem 15 % ročně, poplatkem , částka, za zpracování zápůjčky a poplatkem , částka, za službu komfortního a flexibilního placení. Před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované na základě jí sdělených informací, které byly ověřeny oproti dokladům. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, dosud zaplatila pouze , částka, . Žalovaná částka se skládá z nevrácené jistiny , částka, , neuhrazené části úroku , částka, a poplatku za zpracování úvěru , částka, a za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroků , částka, (15 % ročně z , částka, od , datum, do , datum, ), úroků z prodlení , částka, (15 % ročně z , částka, od , datum, do , datum, ) a dále úroku 15 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení 15 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaná si dne , datum, vlastnoručními podpisy potvrdily uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 45 měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka měla činit , částka, ) spolu s úrokem , částka, , částkou za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Úroková sazba činila 88 % ročně a RPSN činila 1 819,46 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalované původní věřitelka poznamenala, že bydlela ve spolubydlení, měla učňovské vzdělání, byla svobodná, účelem úvěru mělo být vybavení domácnosti, vyživovala jednu osobu, nebyla majitelem auta, pracovala na plný úvazek jako dělnice u správy majetku města , adresa, , její čistý příjem činil , částka, , další čisté příjmy domácnosti měly činit , částka, a odhadované výdaje měly činit , částka, , žalovaná neměla kreditní kartu ani jiný úvěr. Původní věřitelka dále zaznamenala, že příjem žalované věřila z pracovní smlouvy uzavřené na dobu od , datum, do , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, výplatní pásky za duben , Anonymizováno, a výdaje ze složenek za duben a květen , Anonymizováno, (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Původní věřitelka poskytla žalované , částka, dne , datum, a žalovaná dosud zaplatila , částka, (tabulka umoření). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek) a postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku z , datum, ). Žalované byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku z , datum, ).6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to pří