6 C 17/2026-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr , částka, , za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované zesplatnila k , datum, . Požadovaný dluh sestával z jistiny , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, a smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny, kterou od prvního dne prodlení , datum, ke dni zaslání předžalobní výzvy žalobkyně vyčíslila na , částka, . Popř. navrhla žalobkyně posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Předžalobní upomínku odeslala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kam jí byla doručena fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Podle zákona již doručená zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byla nadto informován e-mailem; telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (čl. 9-12, 42), na základě které žalovaná téhož dne získala , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, (čl. 14), za což účastnice řízení sjednaly jako odměnu úrok 40 % měsíčně (RPSN 5 539,40 %). Splácet měla žalovaná měsíčně pouze přirostlý úrok, jistina byla určena ke splacení zcela nebo z části „kdykoli za trvání smlouvy“. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalované (č.l. 13, 31-41), ze kterých je patrna řada mikropůjček a mínusové zůstatky. Žalovaná sjednaný úvěr jednorázově vyčerpala, neuhradila však žalobkyni podle jejího sdělení ničeho. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru do tří dnů (čl. 15). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (č.l. 19-20). Z ostatních předložených listinných důkazů soud (postupní smlouva, k níž nebylo uvedeno žádné tvrzení) nic podstatného nezjistil. Soudu je z úřední činnosti známo, že běžná roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 %.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, kterou nesplnila, neboť sice mohla mít ověřený měsíční příjem žalované, jak tvrdí (aniž by tvrdila konkrétní výši), nezohlednila však zjevně nezdravé finanční hospodaření žalované, vyplývající z tříměsíčního výpisu z běžného účtu (další mikropůjčky, mínusové zůstatky); sama ostatně v žalobě operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou nemravnost sjednaného příslušenství.8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná nic nevrátila. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně uvedenou částkou obohatila a je povinna ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic v řízení je v zásadě totožný.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.