6 C 331/2025-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ve výši , částka, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), který se žalovaná zavázala vrátit do , datum, , což nesplnila, ač byla upomínána. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Předžalobní upomínku odeslala žalobkyně dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem. Telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, (č.l. 8-16), ve znění dodatku z , datum, (č.l. 17), na základě které bylo téhož dne na její bankovní účet č., č. účtu, odesláno , částka, (č.l. 18), což se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem , částka, a úrokem , částka, (RPSN úvěru činila původně 9 057,82 %, podle dodatku 5 884,18 %) do , datum, . , adresa, neučinila tak. Před poskytnutím úvěru měla původní věřitelka údajně ověřený příjem žalované ze zaměstnání , částka, měsíčně; mezi měsíčními výdaji žalované bylo uvedeno , částka, celkem, z toho , částka, jako splátky bankovních úvěrů, , částka, jako splátky nebankovních úvěrů, , částka, za bydlení a , částka, na ostatní výdaje jako internet, telefon apod. (č.l. 19); z příjmu , částka, a výdajů , částka, vyhodnotila původní věřitelka 75 % zadlužitelnost žalované. Původní věřitelka podepsala dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní (č.l. 21-23), což oznámila žalované dopisem ze dne , datum, , odeslaným spolu s předžalobní upomínkou žalobkyně (č.l. 24-25).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně sice dodala k důkazu listinu zvanou „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “ (viz č.l. 19 shora); zaprvé však chybí v tomto směru jakékoli její tvrzení. Zadruhé, i kdyby tvrdila skutečnosti, které se o poměrech žalované z tohoto důkazu podávají, není jím nijak prokázáno, že by měla deklarované údaje (pokud je vůbec vyplňovala žalovaná) jakkoli ověřené. Zatřetí, i kdyby prokázala jejich ověření, vyšla při své úvaze o úvěruschopnosti žalované z celkové sumy měsíčních výdajů , částka, , přestože je nad jejich rámec v této listině uvedeno dalších , částka, , z toho nemalá částka na splátky úvěrů. Soud proto nepovažoval za hospodárné vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v tomto ohledu, neboť z předloženého důkazu je patrno, že i kdyby původní věřitelka zkoumala poměry žalované před poskytnutím úvěru řádně, neučinila správný závěr o její úvěruschopnosti.7. Nehledě k astronomické výši příslušenství, pro kterou by byla smlouva rovněž absolutně neplatná (§ 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek).8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnila, že jí původní věřitelka poskytla platbu , částka, , na kterou dosud nic nevrátila. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila uvedenou částkou, kterou je povinna žalobkyni vrátit.9. Ve zbytku žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost úvěrové smlouvy zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; poměr (ne)úspěchu účastníků v řízení je v zásadě totožný.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.