6 C 346/2025-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr , částka, , za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované zesplatnila k , datum, . Požadovaný dluh sestával z jistiny , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, a smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny, kterou od prvního dne prodlení , datum, ke dni zaslání předžalobní výzvy žalobkyně vyčíslila na , částka, . Popř. navrhla žalobkyně posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Předžalobní upomínku odeslala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na zahájené řízení byla nadto žalovaná soudem upozorněna prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy; telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (čl. 12-13, 16-17), na základě které žalovaná téhož dne získala , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, (čl. 14), za což účastnice řízení sjednaly jako odměnu úrok 40 % měsíčně (RPSN 5 508,79 %); úvěr byl sjednán jako revolvingový na neurčito s možností opakovaného čerpání. Splácet měla žalovaná měsíčně pouze přirostlý úrok, jistina byla určena ke splacení zcela nebo z části „kdykoli za trvání smlouvy“. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalované za měsíce listopad , Anonymizováno, až leden , Anonymizováno, (č.l. 18), ze kterých je patrna řada mikropůjček, pohledávek po splatnosti a poplatků za výzvu k úhradě dlužné částky; obrat pohybů na účtu kolem , částka, byl pravidelně vyšší než doložený měsíční příjem žalované ze zaměstnání (cca , částka, , s vánoční prémií , částka, ). Žalovaná sjednaný úvěr jednorázově vyčerpala, neuhradila však žalobkyni podle jejího sdělení ničeho. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru do tří dnů (čl. 15). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (č.l. 20-21). Z ostatních předložených listinných důkazů soud nic podstatného nezjistil.5. Soudu je z úřední činnosti známo, že běžná roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 %.6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).7. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Poměry žalované sice zkoumala, na základě dostupných informací ji však neměla vyhodnotit jako solventní klientku pro jakoukoli částku, neboť z předložených výpisů bankovního účtu je jasně patrno nezdravé a dlouhodobě neudržitelné finanční hospodaření. Žalovaná si podle zjištěné bilance nevystačí se svým příjmem, aby dokázala pokrýt své (ať už zbytné či nezbytné) výdaje. Poskytla-li jí žalobkyně za těchto okolností další spotřebitelský úvěr, přispěla do roztočené spirály dluhové pasti, čemuž se právě snaží zabránit zmíněný § 86 zákona č. 257/2016 Sb., který tak porušila.8. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou nemravnost sjednaného příslušenství.9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (s čímž ostatně žalobkyně sama operovala již v návrhu). Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná nic nevrátila. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně uvedenou částkou obohatila a je povinna ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic v řízení je v zásadě totožný.