6 C 42/2026-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím jako postoupené pohledávky z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným dne , datum, , na základě které vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, téhož dne úvěr , částka, a poskytla jej na dobu neurčitou. Smluvní strany sjednaly úrok úvěru 40 % měsíčně, který se žalovaný zavázal hradit měsíčně přirostlý vždy za uplynulé období; jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ačkoli byl opakovaně upomínán. Následně původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně získala pohledávku dvojím postoupením a předžalobní upomínku odeslala dne , datum, . Součástí žaloby je vedle jistiny , částka, nesplacený kapitalizovaný úrok , částka, a sjednaná smluvní pokuta z prodlení 0,1 % denně, kapitalizovaná ke dni odeslání předžalobní výzvy částkou , částka, . Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila nic konkrétního; sama v návrhu operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena a o probíhajícím řízení byl telefonicky informován.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si na základě žádosti žalovaného (č.l. 9) potvrdili dne , datum, prostředky dálkové komunikace Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 10-15), na základě které obdržel žalovaný téhož dne na svůj bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, (tvrzení žalobkyně, které nepopřel), za který se zavázal měsíčně hradit „přirostlý úrok za uplynulé období“ ze sjednané výše 40 % měsíčně (RPSN 5 821,47 %); samotná jistina úvěru byla splatná „kdykoli za trvání smlouvy“. Dopisem ze dne , datum, oznámila původní věřitelka žalovanému zesplatnění úvěru v celkové výši , částka, k témuž dni (č.l. 16). Smlouvou ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (č.l. 17), která ji smlouvou ze dne , datum, postoupila žalobkyni (č.l. 18), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (č.l. 19-20). Z ostatních předložených důkazů (výpis z účtu) soud nic podstatného nezjistil, neboť k nim chyběla odpovídající tvrzení.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které tisícinásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný pro svou nečinnost nezpochybnil, že původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet , částka, , což nevrátil. Bezdůvodně se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného dvojího postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) obohatil uvedenou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků řízení byl v zásadě totožný.10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.