6 C 43/2026-54 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , ve znění změn ze dne 11. , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, postupně úvěr , částka, , za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalovaného zesplatnila k , datum, . Požadovaný dluh sestával z jistiny , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, a smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny, kterou od prvního dne prodlení , datum, ke dni zaslání předžalobní výzvy žalobkyně vyčíslila na , částka, . Popř. navrhla žalobkyně posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Předžalobní upomínku odeslala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si ji osobně převzal.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (čl. 9-10, 21-22), na základě které žalovaný získal postupně ve dnech 10. , datum, celkem , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, (čl. 11-14), za což účastníci řízení sjednali jako odměnu úrok 40 % měsíčně (RPSN 5 790,60 %). Splácet měl žalovaný měsíčně pouze přirostlý úrok, jistina byla určena ke splacení zcela nebo z části „kdykoli za trvání smlouvy“. Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně příjem žalovaného v měsíční výši cca , částka, (č.l. 39-40), z tříměsíčního výpisu jeho bankovního účtu měla k dispozici informaci o nulových měsíčních zůstatcích a o řadě transakcí se sázkovými společnostmi, např. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, (č.l. 42-51). Žalovaný na sjednaný úvěr podle žalobkyně neuhradil ničeho. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru do tří dnů (čl. 23). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (č.l. 26-27). Z ostatních předložených listinných důkazů (postupní smlouvy č.l. 24-25, k nimž nebylo uvedeno žádné tvrzení; výpis z běžného účtu žalovaného z , Anonymizováno, č.l. 15-20) soud nic podstatného nezjistil. Z úřední činnosti je mu známo, že běžná roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 %.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Podle soudu ji nesplnila, neboť měla sice ověřený příjem žalovaného, ale z výpisu běžného účtu měla také ověřenou nezdravou skladbu jeho výdajů (sázení); sama ostatně v žalobě operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou nemravnost sjednaného příslušenství.8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, nic nevrátil. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně uvedenou částkou obohatil a je povinen ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků v řízení je v zásadě totožný.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.