6 C 6/2026-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, až do výše rámce , částka, na dobu určitou do , datum, . Žalovaná čerpala na svůj účet č. , č. účtu, v období , datum, až , datum, postupně celkem , částka, , neplnila však svůj závazek hradit splátky ve sjednané výši. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem dne , datum, ; od následujícího dne je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač se o probíhajícím řízení dozvěděla e-mailem, na který zareagovala žádostí o zaslání žaloby poštou. Podle zákona již doručená zásilka (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) jí byla vhozena do domovní schránky dne , datum, ; přesto zůstala v řízení nečinná.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastnice řízení si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalovaná za sjednaných smluvních podmínek možnost průběžně čerpat a splácet úvěr do výše limitu , částka, v době do , datum, (č.l. 9-18, 22-25). Žalovaná čerpala na svůj bankovní účet č. , č. účtu, postupně ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, celkem , částka, (č.l. 21). Podle tvrzení žalobkyně, které nezpochybnila, neplnila řádně svůj závazek splácet úvěr; „na jistinu“ měla splatit , částka, . Emailem z , datum, žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu dluhu, se kterou je v prodlení již 92 dní (č.l. 26). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované na jí uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (čl. 27-28). Z ostatních předložených důkazů (č.l. 19-20) soud nic podstatného nezjistil.5. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by před poskytnutím financí žalované jakkoli ověřovala její úvěruschopnost (k jejím majetkovým poměrům dokládala pouze listiny nazvané „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, ve kterých pouze deklaruje údajně zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalované bez dalších ověřujících důkazů); zejména však netvrdila, kolik žalovaná na sjednaný revolvingový úvěr vrátila (tvrzení o tom, kolik „splatila na jistinu“ vzhledem k právnímu posouzení věci nepostačuje), ačkoli byla výše zmíněnou výzvou poučena o možných důsledcích nedoplnění skutkových tvrzení (zamítnutí žaloby).6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).7. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.8. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“9. Žalovaný nárok by tedy bylo možno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pokud by žaloba obsahovala tvrzení, kolik žalovaná na čerpanou částku , částka, žalobkyni celkem vrátila. Vzhledem k tomu, že pro absenci rozhodného tvrzení nebylo možno vést dokazování k oprávněnému rozsahu žalovaného nároku, oč se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, soud žalobu zcela zamítl.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšné žalované však v řízení žádné náklady nevznikly.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.