6 C 71/2026-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , částka, uzavřené dne , datum, , ve znění dodatku z téhož dne (o navýšení původního úvěrového limitu , částka, ). Žalovaný čerpal úvěr opakovaně postupně dne , datum, , neplnil však svůj závazek hradit splátky ve sjednané výši, nevrátil ničeho; v prodlení byl od , datum, . Žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni , datum, , což žalovanému oznámila a zaslala i předžalobní upomínku. Spolu s jistinou , částka, požadovala žalobkyně smluvní pokutu 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, , a , částka, na poplatcích z prodlení (za náklady na vymáhání) podle smluvních ujednání.2. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, (se souhlasem žalovaného získala přístup k transakční historii a informacím o účtech); zjistila takto měsíční příjmy , částka, a výdaje , částka, . Dále prověřovala žalobkyně databáze NRKI, BRKI, REPI, SOLUS, TELCO SCORE, CEE a ISIR, negativní informaci nezjistila.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci řízení si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (č.l. 12, 19-22), ve znění dodatku z téhož dne (č.l. 17-18), na základě které měl žalovaný za sjednaných smluvních podmínek (úroková sazba 40 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů úvěru 5 536 %) možnost průběžně čerpat a splácet úvěr do výše limitu , částka, na dobu neurčitou. Žalovaný čerpal na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (č.l. 23-24). Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně možnost nahlédnout do transakční historie pohybů na účtu žalovaného za období , datum, až , datum, (č.l. 16; ve výpisu z interní databáze je dále uvedeno, že součástí hodnocení byly i výstupy z řady veřejných databází (č.l. 13-15). Podle tvrzení žalobkyně, které nezpochybnil, žalovaný nic nevrátil. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru k tomuto dni (č.l. 25-26). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (čl. 27-28). Z ostatních předložených důkazů soud nic podstatného nezjistil.6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).7. Žalobkyně však neprokázala, že by řádně splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Sama ostatně v doplnění žaloby k výzvě soudu operovala i s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.8. Je prokázáno, že žalobkyně zjišťovala pohyby na účtech žalovaného. Sama přitom popisovala svůj automatizovaný systém vyhodnocování úvěruschopnosti klienta, z čehož je jasně patrné, že při tomto zkoumání nerozlišovala mezi jednotlivými příjmy a výdaji z hlediska jejich pravidelnosti a stability, či naopak mimořádnosti (např. mzda vs. jiné mikropůjčky). Nebylo tvrzeno, jaká je životní situace žalovaného (zejména náklad na bydlení, počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob atp.). To vše jsou faktory, které je třeba při hodnocení úvěruschopnosti vzít v potaz. Izolovaná informace o příjmech , částka, a výdajích , částka, bez zohlednění jejich skladby (i kdyby ověřená – což se z interního systému žalobkyně srozumitelně nepodávalo; není úlohou soudu dopočítávat měsíční obrat z výpisu transakcí za rok a půl) o ničem nevypovídá. Prověřování žalovaného v jednotlivých databázích prokázáno není, neboť byl předložen pouze interní, nikoli originální výstup z nich.9. Uzavřenou smlouvu proto soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“10. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou výši sjednaného příslušenství (RSPN 5 536 % oproti běžné hladině RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %).11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně , částka, ; podle jejího tvrzení, které nepopřel, nevrátil žalovaný ničeho. Uvedenou částkou se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebite