6 C 73/2026-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru (č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, ), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Těmito smlouvami získal žalovaný od původní věřitelky úvěry , částka, a , částka, ; za první se zavázal vrátit , částka, v 78týdenních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, , za druhý se zavázal vrátit , částka, v 78týdenních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, . Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny , částka, a , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými i běžícími úroky z úvěru a z prodlení. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému odeslala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, v 78týdenních splátkách po , částka, (RPSN 147,18 %), tj. nejpozději do , datum, (č.l. 20-21). Učinili tak na základě žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 17), v níž uvedl, že žije v nájmu, je rozvedený a vyživuje dvě osoby; je OSVČ s čistým měsíčním příjmem , částka, (k čemuž doložil daňové přiznání za rok 2022 č.l. 18-19), další čistý příjem domácnosti měl činit , částka, , interní splátky žadatele činily , částka, a jiné jeho odhadované výdaje činily , částka, . Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, na tento úvěr zaplatil , částka, .6. Předtím ještě původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, v 78týdenních splátkách po , částka, (RPSN 142,48 %), tj. nejpozději do , datum, (č.l. 24-25). Učinili tak na základě žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 23), v níž uvedl, že žije v nájmu, je rozvedený; je OSVČ s čistým měsíčním příjmem , částka, (k čemuž podle ruční poznámky doložil daňové přiznání za rok , Anonymizováno, ), další čistý příjem domácnosti měl činit , částka, , interní splátky žadatele činily , částka, a jiné jeho odhadované výdaje činily , částka, . Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, na tento úvěr zaplatil , částka, .7. Smlouvou ze dne , datum, , účinnou téhož dne, postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni (č.l. 27-32), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č.l. 33), odeslaným , datum, (č.l. 34). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (č.l. 35-37).8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v prvním případě do , datum, , ve druhém do , datum, (dále jen „o. z.“) – beze změny aplikovaných ustanovení.9. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Vyšla pouze z prohlášení žalovaného, jehož již jen deklarovaný příjem byl velmi nízký (13 až , částka, měsíčně), aniž by současně zaznělo, jaký je například výdaj na nájemní bydlení, či na dvě vyživované osoby (jak zaznělo v druhé žádosti). Vycházela-li původní věřitelka mimo jiné z druhého deklarovaného příjmu domácnosti, tento neměla jednak nijak ověřený (nic takového žalobkyně netvrdila), a jednak chodu celé domácnosti těžko mohl odpovídat deklarovaný měsíční výdaj celkové výše , částka, (nad rámec splátek dosavadních půjček). Původní věřitelka tedy měla informaci o velmi nízkém měsíčním příjmu a neměla žádné informace o skladbě výdajů a schopnosti žalovaného se svým příjmem hospodařit. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla původní věřitelka ani v jednom z posuzovaných případů dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že původní věřitelka přenechala žalovanému na hotovosti celkem , částka, a žalovaný jí dosud zaplatil zpět pouze , částka, . Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou , částka, , kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, n