8 C 180/2025-72 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částky 11 240 Kč a úroku z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 56 200 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet. Původní věřitelka postupnými platbami žalovanému poskytla celkem 56 200 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto došlo , datum, k zesplatnění úvěru. Dosud uhradil celkem 44 960 Kč. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., která ji dále postoupila žalobkyni. Žalovaný částku neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalovaného předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) 11 240 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem 457,50 % ročně a poplatky nejpozději do , datum, (smlouva o spotřebitelském úvěru). Původní věřitelka ověřila totožnost žalovaného z kopie jeho občanského průkazu (kopie občanského průkazu). Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 56 200 Kč (potvrzení o provedené platbě na č.l. 20-43) a žalovaný dosud vrátil 44 960 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a které žalovaný nerozporoval). Původní věřitelka následně změnila svou obchodní firmu z „, Anonymizováno, , právnická osoba, .“ na „, právnická osoba, .“ (úplný výpis z obchodního rejstříku). Dne , datum, původní věřitelka sdělila žalovanému, že úvěr se stal téhož dne předčasně splatným (záznam interního systému původní věřitelky). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, . (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu pohledávek na č.l. 56-58), která ji dále postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení pohledávky na žalobkyně žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku). Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:15. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která se současně řídí zákonem o spotřebitelském úvěru.16. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.17. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 56 200 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 44 960 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni, na niž byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, částku 11 240 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I.).18. V části, ve které žalobkyně požadovala úrok z prodlení z nesplacené jistiny, soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť právo na úrok z prodlení žalobkyni dosud nevzniklo. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu p