20 C 120/2020-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení 12 013 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Uplatněný nárok zakládala na smlouvě o zápůjčce [číslo] jíž žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč společně s úrokem ve výši 1 317 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 055 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 989 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila toliko částku 6 348 Kč. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 3. Soud nařídil ve věci jednání a z provedeného dokazování učinil závěr o skutkovém stavu, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, kterou uvedená společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Zároveň byl sjednán úrok ve výši 1 317 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 055 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 989 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Před uzavřením smlouvy byla prověřována úvěruschopnost žalované (prokázáno zákaznickou kartou). [právnická osoba] vyšla z toho, že žalovaná peněžní prostředky potřebuje na úhradu neočekávaných výdajů, je svobodná, bezdětná, pracuje na plný úvazek, pobírá mzdu ve výši 10 000 Kč, z výdajů platí nájem/inkaso ve výši 1 800 Kč, telefon 200 Kč, splátky ve výši 1 381 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 420 Kč. Dle údajů v zákaznické kartě žalovaná předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, tři výplatní pásky a nájemní smlouvu. Údaje o tom, zda má žalovaná kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti či účet zůstaly v zákaznické kartě nevyplněny. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se [právnická osoba]; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 5. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 140/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla k dispozici výpis z účtu či výplatní pásku. Dále je povinna v případě pochybností tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Je pravdou, že před poskytnutím zápůjčky byly do určité míry prověřeny údaje poskytnuté žalovanou, nikoliv však dostatečně. Žalovaná doložila toliko občanský průkaz, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a tři výplatní pásky. Ačkoli žalovaná pobírala velmi nízkou mzdu, jiné příjmy neměla a hradila splátky ve výši 1 381 Kč, předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, zda má žalovaná účet, kreditní kartu či zápůjčky u jiné společnosti. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péči, když si vystačila pouze s doklady uvedenými v zákaznické kartě. Tím právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, odpovídající poskytnuté jistině snížené o dosavadní plnění žalované (bez ohledu, zda bylo„ započteno“ na jistinu či na příslušenství). Žalobkyně má právo též na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Právo na náhradu poměrné části nákladů řízení by měla dle míry úspěchu a neúspěchu ve věci žalovaná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), avšak dle obsahu spisu jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Odtud výrok III.