20 C 130/2020-22 — Okresní soud v Kolíně

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení 11 000 Kč z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum]. Požadovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 3 500 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru, ve webovém rozhraní obdržel návrh smlouvy, který akceptoval zadáním kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. Soud nařídil ve věci jednání a z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně vyhotovila smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Dle této listiny se měla žalobkyně zavázat, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 5 000 Kč, a žalovaný že poskytnuté prostředky vrátí spolu poplatkem v pevné výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru až do zaplacení. Dle čl. 8 smlouvy se měl žalovaný zavázat zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením jakékoliv splátky. Splátky ve výši 1 700 Kč (1 000 Kč jistina a 700 Kč poplatek) měly být dle čl. 5 smlouvy splatné [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet], který dle sdělení banky patří žalovanému, částku 5 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno výzvou a podacím lístkem). Nebylo prokázáno, že by žalovaný učinil právní jednání směřující k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Smlouva měla být uzavřena na žádost žalovaného a v elektronické podobě (žalovaný ji měl podepsat připojením jednorázového SMS kódu). Nebylo prokázáno, že by žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, že mu žalobkyně odeslala SMS s kódem a že by žalovaný někam nějaký kód zadal. Žalobkyně k písemnému dotazu soudu sdělila, že k těmto skutečnostem důkazy nemá. Na jednání se nedostavila, proto ji soud nemohl dále poučovat podle § 118a o.s.ř. o její důkazní povinnosti. Protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy, není žaloba důvodná co do poplatku za poskytnutí půjčky a smluvní pokuty, neboť tyto nároky se opírají výhradně o smlouvu o úvěru. V tomto rozsahu včetně akcesorického nároku na úrok z prodlení soud žalobu zamítl. Pokud jde o jistinu, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, jde o plnění bez právního důvodu. Proto soud v této části posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 o. z.) a žalobě vyhověl. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil za pomoci § 573 o. z. ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za dřívější období, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovanému, který byl v řízení úspěšný z větší části než žalobkyně (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, dotud výrok II.