9 C 179/2020-61 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení [částka] s tím, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na její účet úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr a sjednaný úrok ve výši 148,18 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Dále byl žalované v souladu se smlouvou dne [datum] poskytnut revolving [částka], čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru, počet splátek byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek ve výši [částka] a výpůjční úroková sazba revolvingu činila 123,29 % ročně. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobci zaplatila pouze 36 splátek. Žalovaná částka se skládá z jistiny [částka], úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění [částka], smluvní pokuty za prodlení 30 dní se splácením třicáté páté a třicáté sedmé splátky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], na kterou žalobci vzniklo právo po zesplatnění úvěru. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a běžících úroků ve výši 83,08 % ročně z částky [částka] od [datum] až do zaplacení, maximálně však do doby, než výše úroku dosáhne částky [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z výpisu z registrů [příjmení] a [anonymizováno] ze dne [datum], pracovní smlouvy ze dne [datum] a změny pracovní smlouvy ze dne [datum], mzdového výměru ze dne [datum], výplatních pásek za měsíce březen až květen 2014, rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. [číslo jednací] a hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované. Z listin, na základě kterých žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádný záznam v registru [příjmení], dle skóre žalované v systému [anonymizováno] bylo větší riziko nesplácení úvěru s tím, že úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán, žalovaná byla zaměstnána jako prodavačka u [právnická osoba] s pracovním poměrem na dobu neurčitou a příjem žalované tak byl představován mzdou, jejíž čistá výše byla v období březen až květen 2014 přibližně [částka], k rukám matky bylo hrazeno rovněž výživné na nezletilé děti v celkové výši [částka] a měsíční výdaje žalované dle hodnocení klienta měly být v celkové výši [částka] s tím, že měly být představovány blíže nespecifikovanými výdaji a žalované a dětí ve výši [částka] a náklady na bydlení, dopravu a ostatní ve výši [částka], volné zdroje žalované tedy činily [částka]. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala splatit ve 36 měsíčních splátkách po [částka] splatných k zářím 13. dni v měsíci počínaje srpnem 2014 částku v celkové výši [částka], úroková sazba činí 148,18 % ročně. Pro případ splácení vždy prvních 18 splátek a následně vždy každých 24 splátek si účastníci sjednali poskytnutí revolvingu ve výši [částka], jímž se celková splatná částka navyšuje o [částka] a doba trvání úvěru se prodlužuje o dalších 24 měsíců, výpůjční úroková sazba revolvingu činila 123,29 % ročně. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 13% z výše dlužné splátky za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 30 dní a po zesplatnění úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalobce žalované poskytl částku [částka] dne [datum] a částku [částka] dne [datum]. Žalovaná žalobci uhradila celkem 36 splátek, tj. částku [částka]. Z výzev ze dne [datum] a dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zda tedy mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Soud má na základě předložených listin za to, že žalobce uvedenou povinnost řádně nesplnil, neboť podklady, na jejichž základě žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, dle soudu samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Předně největší pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr svědčilo nízké skóre žalované v systému [anonymizováno], které představovalo vyšší riziko nesplácení úvěru s tím, že úvěr bývá při takovém skóre výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Rovněž z výplatních pásek žalované za měsíce březen až květen 2014 bylo zřejmé, že žalovaná nemá dostatečné příjmy k úhradě splátek, když její průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru činil [částka] s tím, že výživné na nezletilé děti je určeno pro jejich potřeby, a proto je nelze považovat za příjem žalované. S uvedeným souvisí i výdaje dětí, na kterých se podílí oba rodiče a je absurdní, že by byly pokryty pouze výživným od otce nezletilých, jak se jeví dle hodnocení klienta, bez toho, že by se na nich podílela i žalovaná a je tedy dle soudu zřejmé, že celkové výdaje žalované musely být v rozhodné době vyšší, což by znamenalo i nižší volné zdroje. Uvedené okolnosti tak objektivně vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet a žalobce tak neměl podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalované úvěr poskytnout. Z uvedeného důvodu je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Za tohoto stavu tak byla žalovaná povinna vrátit žalobci jen jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. 11. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto [částka], žalovaná přitom zaplatila žalobci dosud celkem [částka] a je tedy zřejmé, že žalovaná dokonce uhradila o [částka] víc, než byla z titulu této smlouvy povinna hradit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu účastníků v řízení, když žalované, která měla v řízení plný úspěch, žádné účeln