20 C 79/2021-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení výživného manželky s tvrzením, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli manželství. To dosud trvá, avšak je nefunkční a účastníci žijí a hospodaří již od května 2020 odděleně. Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [obec] s měsíčním příjmem okolo 45 000 Kč, naproti tomu manželka pobírá invalidní důchod ve výši 9 221 Kč měsíčně a z podnikání jí plyne měsíční příjem v přibližné výši 2 000 Kč. Žalobkyně pečuje o nezletilou dceru účastníků, na jejíž výživu žalovaný přispívá 5 000 Kč měsíčně. Až do února 2021 žalovaný poskytoval žalobkyni měsíčně 10 000 Kč. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 3. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 5. Pro úplnost soud dodává, že předběžné opatření (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), kterým bylo žalovanému nařízeno platit žalobkyni výživné v nezbytné míře, zanikne podle § 77 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dále bude vyživovací povinnost stanovena tímto rozsudkem. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Při stanovení výše odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”). Při stanovení tarifní hodnota činí nelze v této věci vyjít z § 8 odst. 2 a.t. Částečně lze odkázat na závěry, k nimž dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Uplatněný nárok se týká vyživovací povinnosti mezi manžely (§ 697 o. z.), která trvá po dobu existence manželství. Výživné je opětující se dávkou, která má být povinným manželem vyplácena po dobu trvání vyživovací povinnosti (manželství). Nelze tedy předem určit dobu, po kterou bude výživné placeno. Zánik vyživovací povinnosti přitom není vázán na aktivní jednání povinné osoby, jako by tomu bylo např. u splnění dluhu při nároku na smluvní pokutu. Je pravdou, že na rozdíl od odkazovaného nálezu ÚS není v tomto řízení nyní možné ohraničit souhrnnou výši plnění. Nicméně v situaci, kdy žalobkyně sama poukazuje dlouhodobý rozvrat manželství účastníků, by bylo krajně nespravedlivé, aby soud vycházel z pětinásobku hodnot ročního plnění. Tarifní hodnotou je proto částka 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 a.t. 7. Žalobkyni náleží odměna zástupce stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) po 500 Kč a náhrada jeho hotových výdajů po 300 Kč za každý z úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4 a.t. Dále žalobkyni přísluší náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů zastoupení. 8. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích přešla poplatková povinnost na žalovaného. Žalobkyně je od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích osvobozena a soud žalobě zcela vyhověl. S obdobnou argumentací jako u náhrady nákladů řízení soud stanovil základ soudního poplatku částkou 20 000 Kč dle § 6 odst. 4 zákona o soudních poplatcích. Výše poplatku odpovídá položce 7 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků. Lhůta k plnění vychází z § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.