9 C 228/2021-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Dle uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v týdenních splátkách po [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dosud uhradil toliko částku [částka], částku [částka] neuhradil, přestože byl o její zaplacení upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena. 3. Soud nařídil ve věci jednání a z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Zároveň byl sjednán úrok ve výši [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal částku [částka] vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka] (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Před uzavřením smlouvy byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný je svobodný, nevlastní nemovitost ani vozidlo, již měl u žalobkyně půjčku, splácí ještě další úvěr ve výši [částka], a to splátkami po [částka] měsíčně. Je zaměstnán u [právnická osoba] a pobírá mzdu ve výši [částka] čistého měsíčně. Odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného v době sjednání úvěru činily částku [částka], z této částky představovaly výdaje za bydlení (nájem/inkaso) [částka], za energie [částka], za telefon/internet [částka] a jiné výdaje domácnosti [částka] (prokázáno evidenční kartou klienta ze dne [datum]). Dle údajů v žádosti o úvěr žalovaný předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu či živnostenský list, tři výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žádná z těchto listin nebyla navržena k důkazu, údaje uvedené v evidenční kartě klienta proto nelze ověřit. Žalovaný zaplatil částku [částka] (prokázáno informací o smlouvě [číslo]). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy (prokázáno předžalobní upomínkou, tabulkou s podacími čísly a detailní informací k zásilce). 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 7. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. 8. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Je pravdou, že před poskytnutím úvěru byla do určité míry zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, nikoliv však dostatečně. Jak je uvedeno výše, údaje o poměrech žalovaného obsažené v žádosti o úvěr nelze ověřit. Žalovaný, pokud má být vycházeno z jím uváděných údajů v žádosti o úvěr, bydlel v době uzavření smlouvy v nájmu. Výše výdajů vychází čistě z jeho tvrzení. Nebyl žádán např. výpis z účtu žalovaného, kde by se jeho reálné výdaje (včetně dalších běžných nákladů) projevily. Výdaje domácnosti za bydlení a energie ve výši [částka] (u nájemního bydlení) jsou neobvykle nízké. Ohledně příjmů žalovaného ze zaměstnání není zřejmé, zda se jedná o průměrný příjem za určité období, nebo jde o příjem v aktuálním měsíci. [příjmení] příjem žalovaného v celých tisícikorunách a rovněž výdaje zaokrouhlované na celé stokoruny působí nevěrohodně. Důkladnější prověření příjmů a výdajů žalovaného přitom bylo nezbytné i s ohledem na skutečnost, že žalovaný již splácel jiný úvěr ve výši [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když si vystačila pouze s doklady uvedenými v evidenční kartě (pokud skutečně byly předloženy). Tím žalobkyně porušila zákon a smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] je z tohoto důvodu neplatná. 9. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. K jednání, na které byla řádně a včas předvolána, se žalobkyně nedostavila, proto jí soud nemohl poskytnout v tomto směru poučení. 10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, měla žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla a kterou žalovaný dosud nevrátil, tedy částky [částka]. Z této částky náleží žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. Právo na náhradu nákladů řízení by měla dle míry úspěchu a neúspěchu ve věci žalovaný (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), avšak dle obsahu spisu mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Odtud výrok III. 13. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř., když k jejímu prodloužení soud neshledal důvod.