14 C 158/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), uzavřeli dne 21. 5. 2007 smlouvu o osobní půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 280 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jím uvedený bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli zapůjčenou částku v 72 měsíčních splátkách po 5 671 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 15. 7. 2013. Celkovou částku tvoří jistina (280 000 Kč), měsíční poplatek za vedení splátkového účtu (50 Kč měsíčně) a úroků ve výši 10,9 % z dlužné jistiny ročně. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, celkem na jistinu uhradil 46 718,19 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil, využil právní předchůdce žalobce svého práva a celou zbývající pohledávku zesplatnil ke dni 27. 7. 2009. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a společností [právnická osoba] došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] Dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2016 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požaduje zaplatit částku 51 000 Kč jakožto dlužnou jistinu spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 887,88 Kč, dále úroky ve výši 10,9 % z částky 51 000 Kč od 28. 7. 2009 a zákonný úrok z prodlení z částky 51 000 Kč od 1. 7. 2010 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 27. 6. 2007 smlouvu o osobní půjčce [číslo] sjednali úrokovou sazbu, poplatek za vedení splátkového účtu, výši a počet pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno žádostí o osobní půjčku ze dne 27. 6. 2007). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 280 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem částku 89 133 Kč (prokázáno hromadným příkazem k úhradě ze dne 9. 7. 2007, přehledem osobního účtu žalovaného za měsíce březen 2007 až září 2010). Z důvodu neplacení byla celá pohledávka poskytovatelem úvěru zesplatněna dopisem ze dne 27. 7. 2009 (prokázáno oznámením o zesplatnění závazků). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 51 000 Kč zákonné úroky z prodlení od 1 7. 2010 do zaplacení, kapitalizovaný úrok a běžící úrok ve výši 10,9 % od 28. 7. 2009. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 12. 4. 2011 na společnost [právnická osoba] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2011). Následně byla pohledávka za dlužníkem postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, a to smlouvou ze dne 12. 5. 2016 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2016). Žalobce je právnickou osobou platně založenou podle kyperského práva s právní subjektivitou (prokázáno místopřísežným prohlášením). Obě postoupení byly žalovanému oznámeny přípisy ze dne 14. 4. 2011, resp. ze dne 31. 5. 2016 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2011, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 31. 5. 2016). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 10. 2016 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 10. 10. 2016). 5. Všechny uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Dokazování není třeba doplňovat, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupením pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry účastníků se tak řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem („ obč. zák.“), neboť – bez ohledu na to, že k postoupení pohledávky došlo až po 1. 1. 2014 – byla předmětná smlouva o půjčce, z nichž vznikl dluh žalovaného, uzavřena před 1. 1. 2014 Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroku plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti zpravidla téhož druhu. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.). Uzavřené smlouvy tak jsou smlouvami spotřebitelskými (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ně třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.). Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 8. Podle ust. § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení žalobce prokázal existenci a výši sporné pohledávky i to, že je v řízení aktivně legitimován k podání žaloby. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částku uhradil, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně smluvního úroku z prodlení. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 2 040 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení cel