14 C 193/2021-74 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou na žalovaném domáhá zaplacení částky 19 124, 46 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 17. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný poškodil při provádění výkopových prací dne 21. 9. 2020 v obci [obec] u [anonymizováno] [obec] zařízení distribuční soustavy (elektrický kabel) ve vlastnictví žalobce; svou odpovědnost přitom uznal. Podle zjištění žalobce nebyl žalovaný zaměstnancem [stát. instituce] ani společnosti [právnická osoba] Vzniklá škoda představuje jednak náklady na práci techniků žalobce, jednak náklady na práci externí dodavatelské společnosti. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení faktury splatné dne 16. 12. 2020. 2. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Prostřednictvím ustanoveného opatrovníka (usnesení č. l. 29) na svou obranu zejména tvrdil, že není zřejmé, kde přesně se škoda v obci [obec] stala. Namítl možný nedostatek své pasivní věcné legitimace v případě, že jako zahraniční dělník prováděl výkop na chodníku v rámci pracovního poměru (ať již„ řádného“ nebo faktického) pro společnost [právnická osoba] 3. Jednotlivé skutečnosti má soud za prokázané z následujících důkazů: Při výkopových pracích v obci [obec] byl dne 21. 9. 2020 poškozen kabel [název kabelu] [anonymizována dvě slova] (prokázáno protokolem o poškození zařízení distribuční soustavy). Škodu způsobil žalovaný coby„ zaměstnanec OÚ“ (prokázáno uznáním závazku externího viníka nahradit škodu). Poškození kabelu uloženého pod dlažbou chodníku je zřejmé z fotografií z místa škodní události; výkopové práce byly prováděny před rodinným domem v podílovém spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí), kteří však uvedené práce neobjednávali (prokázáno přípisem č. l. 60). Obec Vyžlovka sdělila, že žalovaný nebyl v rozhodné době jejím zaměstnancem (prokázáno přípisem č. l. 54) a že v této době byly prováděny práce související s demontáží veřejného osvětlení, které byly obcí ústně zadány společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa žalovaného] (prokázáno přípisem č. l. 58). 4. Výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné, když z jiných než označených důkazů soud svá skutková zjištění nečerpal. Důkaz navržený žalobcem (výzvu společnosti [právnická osoba], zda byl žalovaný v době škodní události jejím zaměstnancem) soud s ohledem na zastávaný právní názor neprováděl jako nadbytečný (viz níže pasáž o právním hodnocení); skutkový stav je totiž i bez doplnění dokazování prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 5. Soud dále provedl důkazy k výši škody (faktura – daňový doklad [číslo] ze dne 16. 10. 2020 na částku 14 679,46 Kč; rámcová smlouva o dílo č. kntr [číslo]; náklady spojené se škodou ze dne 5. 11. 2020 vystavené [křestní jméno]. [příjmení]; podklad k fakturaci za odpracované hodiny dne 21. 9. 2020 a 24. 9. 2020 v místě události [obec]; ceník dalších služeb [právnická osoba] platný od 1. 2. 2020 a bankovní výpis ze dne 20. 11. 2020 na úhradu částky 14 679,46 Kč žalobcem společnosti [právnická osoba]), avšak z těchto listinných důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci, jelikož výši škody není třeba prokazovat vzhledem k právnímu závěru soudu, že základ nároku není dán (viz níže). Ze stejného důvodu není třeba hodnotit ani listinné důkazy, které se vážou k výzvám žalobce, aby žalovaný uhradil žalovanou částku (faktura na částku 19 1124,46 Kč ze dne 16. 11. 2020; upomínka ze dne 6. 1. 2021 a ze dne 27. 1. 2021; předžalobní upomínka ze dne 21.4.2021 včetně dodejky). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. 8. Předchozí právní úprava účinná do 31. 12. 2013 v ustanovení § 420 odst. 2 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ obč. zák.“) jednoznačně stanovovala, že osoby, které byly použity k činnosti jiné právnické nebo fyzické osoby, samy za způsobenou škodu neodpovídají, čímž ovšem není vyloučena jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů. Ustálená judikatura (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 418/2011) dovozovala, že osobou použitou právnickou nebo fyzickou osobou k činnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. nemusí být pouze zaměstnanec, nýbrž jí může být každý, kdo vykonává činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti této právnické nebo fyzické osoby. 9. Vzhledem k datu škodní události je potřeba věc posoudit podle nyní účinné právní úpravy (§ 3028 odst. 1 o. z.), která v § 2914 o. z. neobsahuje takto jednoznačnou úpravu, že tzv. pomocník (osoba použita k činnosti jiné právnické nebo fyzické osoby) za způsobenou škodu sám neodpovídá. 10. Výkladem § 2914 o. z. se již zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, který byl přijat k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s touto právní větou:„ Za újmu, kterou způsobil zaměstnanec z nedbalosti třetí osobě při pracovní činnosti pro zaměstnavatele jsa vázán jeho pokyny, odpovídá výlučně zaměstnavatel, jako by ji způsobil on sám.“ Tímto způsobem Nejvyšší soud vyřešil právní otázku, zda za újmu způsobenou v nedbalosti odpovídá zaměstnanec sám, v odůvodnění citovaného rozhodnutí ovšem také vysvětlil, že obecně bude záležet na míře autonomie či naopak závislosti pomocné osoby vůči osobě hlavní. Právě tato míra autonomie bude rozhodující pro posouzení, zda převáží samostatná odpovědnost hlavní osoby, resp. kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě (jako je tomu právě u tzv. samostatného pomocníka podle věty druhé § 2914 o. z.). 11. Z prokázaného skutkového stavu soud činí právní závěr, že v případě žalovaného se nemohlo jednat o tzv. samostatného pomocníka a že žalovaný v žádném případě neprováděl výkopové práce z vlastní vůle a na svou odpovědnost. Podle fotografie z místa škodní události je místo výkopu a vzniku škody blízko paty lampy veřejného osvětlení (na které jsou umístěny dopravní cedule), což koresponduje s vyjádřením [územní celek], která v rozhodné době zadávala uvedené práce týkající se„ demontáže veřejného osvětlení“ společnosti [právnická osoba] S tím je ve shodě i údaj, který žalovaný uvedl pověřenému zaměstnanci žalobce do protokolu o„ uznání závazku“, a sice že je„ zaměstnancem OÚ“. Uváděné místo pobytu žalovaného ([anonymizováno] [obec] na adrese [adresa žalovaného]) je shodné se sídlem společnosti [právnická osoba] Všechny tyto skutečnosti v souhrnu dovolují učinit závěr, že žalovaného nelze označit za osobu, která by samostatně podle vlastního uvážení a pro své vlastní účely prováděla výkop chodníku, nýbrž že tyto práce byly obcí zadány k provedení uvedené společnosti, která je fakticky činila prostřednictvím žalovaného. 12. Doposud řečené dovoluje uzavřít, že žalovaný ve smyslu shora uvedeného výkladu ustanovení § 2914 o. z. provedeného Nejvyšším soudem za způsobenou škodu neodpovídá. Již zmiňované„ uznání závazku externího viníka“ provedené k důkazu není podkladem pro opačný právní závěr (žalovaný tímto„ neuznal“ ve smyslu § 2053 o. z. dluh co do důvodu a výše, nýbrž„ toliko“ učinil nesporné, že svým jednáním poškodil uvedený kabel elektrického rozvodu). Nepatřičná je rovněž námitka žalobce, že nemá legální možnost zjistit škůdce, když samotný formulář„ uznání závazku“ obsahuje kolonku„ zaměstnanec společnosti“, která byla nadto v projednávané věci vyplněná údajem„ OÚ“, takže žalobce měl z charakteru prováděných prací i z uvedení jejich objednatele potřebné indicie k posouzení samostatné odpovědnosti žalovaného. 13. Konečně soud zastává názor, že pro zamítnutí žaloby není potřeba potvrzení společnosti [právnická osoba] o zaměstnání žalovaného v rozhodné době, protože skutečnost faktického výkonu práce žalovaným jako pomocníkem ve smyslu § 2914 o. z. má soud shora uvedenými skutečnostmi za pr