6 C 112/2022-68 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 39 171 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 732,02 Kč a úroku ve výši 59,8 % ročně z částky 32 444,02 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 11,75 % ročně z částky 32 444,02 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 104 889 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Dle smlouvy činil smluvní úrok 59,8 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 076 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil toliko třikrát splátku po 2 076 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 4 732 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný o uhrazení dluhu upomenut. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], přílohy [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru z téhož dne, dodatku [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru z téhož dne, prohlášení klienta k informacím o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] a z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouvou [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 splátkách po 2 076 Kč splatných vždy k třináctému dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 87 408 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 59,8 %. V článku 6. 1. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dní. Dále byla v článku 6.5 smlouvy sjednána smluvní pokuta pro případ, že v den zesplatnění nebude zaplacena nová jistina, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Dne [datum] poukázala žalobkyně částku 33 000 Kč na účet [bankovní účet]. 5. Z hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem ve výši 35 040 Kč, ve výdajích uvedl náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 603 Kč, splátky pro žalobkyni ve výši 2 366 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) jsou uvedeny v nulové výši. Žalovaný dále uvedl, že zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba] [obec a číslo], je svobodný a bydlí u rodičů. 6. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] poukázána částka 35 738 Kč od [právnická osoba] a dne [datum] částka 36 453 Kč rovněž od [právnická osoba] 7. Z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] neměl žalovaný v uvedeném rejstříku zápis. 8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 406 bodů, což představuje II. kategorii, tedy menší riziko zhoršené platební morálky. 9. Z upomínek ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na skutečnost, že neuhradil splátky splatné dne [datum], [datum] a [datum] a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. 10. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení veškerých závazků ve výši 39 171 Kč do deseti dní. 11. Z předžalobní výzvy a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, v níž byl vyzván k okamžitému splacení svých závazků. 12. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 15. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne [datum] Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). 17. Soud proto hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, nevyžádala si například výpisy z jeho účtu. Výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč jsou přitom neobvykle nízké, rovněž ostatní výdaje (na dopravu, kurzy, záliby) v nulové výši působí nevěrohodně. Žalobkyně dostatečně neprověřovala ani příjmy žalovaného, když si vystačila toliko s potvrzeními o provedení platby, dle kterých byla na účet žalovaného poukázána dne [datum] částka 35 738 Kč od [právnická