12 C 255/2020 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že se žalovaným jsou podílovými spoluvlastníky shora uvedené nemovitosti. Žalobce nemá zájem na dalším setrvání v podílovém spoluvlastnictví, nabízel žalovanému dohodu, s tím že, žalovaný převezme nemovitost do svého výlučného vlastnictví, žalovaný na to nijak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani k jednomu jednání se nedostavil. 3. Z výzvy ze dne 24. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uzavření dohody o vypořádání spoluvlastnictví s tím, že mu vyplatí částku ve výši 400 000 Kč, případně, že tuto částku vyplatí žalovaný žalobci spolu s částkou 50 000 Kč za nadužívání nemovitosti. 4. Z výpisu katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky stavební parcely [číslo] o výměře 648 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] v [obec] s tím, že žalobce je spoluvlastníkem ½, žalovaný 4/8. 5. Ze znaleckého posudku [titul] [příjmení] bylo zjištěno, že obvyklá cena nemovitosti v místě a v čase je 1 740 000 Kč. 6. Ze statického posouzení předloženého žalobcem bylo zjištěno, že objekt je narušen staticky významnými trhlinami od 1 do 30 mm, trhliny jsou způsobeny nerovnoměrným sedáním objektu od tepelně objemových změn a nedůsledným provedením vodorovného ztužení objektu. Střešní krytina není celistvá, do objektu masivně zatéká, nebylo provedeno důsledné odvedení dešťových vod od objektu, dochází k zatékání srážkové vody do obvodových zdí a základů, na objektu není prováděna žádná stavební údržba. Objekt je zcela nevyhovující k bydlení. 7. Ze znaleckého posudku [titul] [příjmení] bylo zjištěno, že obvyklá cena nemovitosti je 1 800 000 Kč, cena zjištěná 645 720 Kč. Nemovitost je ve špatném stavebně-technickém stavu, neodpovídá standardu bydlení, náklady na renovaci by převýšily náklady na stavbu nového domu. Objekt je sice využíván jedním ze spoluvlastníků, měl by však být prohlášen za neobyvatelný. Nesplňuje základní hygienické potřeby a je v havarijním stavu, jeví značné známky opotřebení, bez údržby, propadlý strop, rozpadlá schodiště, trhliny ve zdivu. Reálné rozdělení nemovitosti není možné. 8. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 9. Podle odst. 2 téhož ustanovení, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 10. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 11. Podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 12. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 13. Soud může přikázat věc do vlastnictví spoluvlastníka bez ohledu na to, zda v řízení vystupuje jako žalobce či žalovaný, nemůže jí však přikázat do vlastnictví osoby, která není spoluvlastníkem. Proti dosavadní úpravě doznal NOZ změnu v tom, že upustil od tzv. privilegovaných kritérií, rozhodných pro úvahu o tom, kterému ze spoluvlastníků bude věc přikázána. Soudy tak měly povinnost přihlížet k velikosti spoluvlastnického podílu a účelnému využití věci. Tato změna však nebude mít v praxi žádná zásadní dopad. Jednak nelze očekávat, že by soudy od těchto hledisek zcela upustily, navíc soudní praxe již několikrát zdůraznila, že se jedná pouze o hlediska, které mají soudy vzít v úvahu, pro posouzení daného případu však nejsou rozhodující. Nejvyšší soud dokonce uvedl, že pro rozhodnutí, komu má být věc přikázána, není rozhodující ani výše podílů ani účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní s tím, že soud může věc přikázat do výlučného vlastnictví i tomu spoluvlastníku, kterému zákonná kritéria nesvědčí (rozsudek NS ČR spis. zn. 22 C 879/2005 ze dne 16. dubna 2006). Také ve vztahu k osobě spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, jsou dány jisté podmínky, předně musí mít o získání věci do svého vlastnictví zájem. Dále u něj musí být naplněno judikaturou zdůrazňované kritérium solventnosti neboli schopnosti spoluvlastníka zaplatit ostatním náhradu. Poskytnutí náhrady je nezbytné zejména v tom smyslu, že přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků dochází k nucenému odejmutí vlastnického práva ostatních spoluvlastníků a je tedy třeba, aby byly splněny veškeré náležitosti dané článkem 11 odst. 4 LZPS. O tom, jak je kritérium solventnosti významné, svědčí mimo jiné nález ÚS ČR ve věci spis. zn. II. ÚS 494/03 ze dne 2. února 2005, ze kterého vyplývá, že nedostatečné důkazní posouzení solventnosti spoluvlastníka, kterému je věc přikazována, zakládá porušení práva na spravedlivý proces. 14. Podle § 1148 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. 15. V dané věci jsou dány podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví v souladu s § 1140 až 1148 o. z. Žalobce podal žalobu z důvodu, že žalovanému nabízel k vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodu účastníků, požadoval vyplacení vypořádacího podílu ve výši 400 000 Kč, žalovaný na to nijak nereagoval. K jednání mezi stranami došlo až v průběhu jednání, k smírnému řešení věci však nedošlo. 16. Pokud jde o otázky vypořádání, aplikoval soud § 1143 a 1147 o. z. Primárně při vypořádání spoluvlastnictví se použije rozdělení věci. Pokud rozdělení věci nepřichází v úvahu, je na řadě přikázání do vlastnictví za náhradu. Pokud na tento způsob není možný, přistoupení soud k nařízení prodeji nemovitosti. Soud tedy v prvé řadě zkoumal, zda je věc reálně rozdělitelná. V dané věci vycházel soud ze znaleckého posudku a dospěl tak k závěru, že nemovitost nelze reálně rozdělit, tak, aby oběma účastníky mohla být řádně užívána (objekt dle názoru znalce by neměl být vůbec využíván, neboť vykazuje značné známky poškození). Proto přistoupil k vypořádání, přikázáním do vlastnictví a určení náhrady. Cena nemovitosti byla stanovena znaleckým posudkem [titul] [příjmení] ve výši 1 800 000 Kč. Podíly účastníků jsou 1/2 žalobce, 4/8 žalovaný. Žalobce požadoval přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a vyplacení podílu žalovanému. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se bez omluvy ani jednou nedostavil, svůj názor soudu nesdělil ani při vyjádření ke znaleckému posudku. Vzhledem k tomu, v jakém stavu se nachází nemovitost, dospěl soud k závěru, že žalovaný nemá prostředky na případné vyplacení podílu žalobci, nemovitost je v současné době v podstatě neobyvatelná a ohrožuje tak život žalovaného. Soud proto přikázal nemovitost do vlastnictví žalobce a uložil mu povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši ½ stanovené znaleckým posudkem, tedy částku 900 000 Kč Lhůtu k vyplacení stanovil soud v délce 1 měsíce, kterou považuje za dostatečnou, aby byl žalobce schopen zajistit finanční prostředky na vypořádání žalovaného. 17. O nákladech znalečného rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud tuto povinnost uložil neúspěšnému žalovanému (znalečné celkem 21 400 Kč, záloha 5 000 Kč, k doplacení zbývá 16 432 Kč). 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byl zcela úspěšný žalobce, proto mu přiznal soud náhradu nákladů v plné výši, a to: odměnu za 7 úkonů právní služby po 9 900 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč, ztráta času 600 Kč, cestovné 3x [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 174 Kč, soudní poplatek ve výši 7 000 Kč, 21 % DPH advokáta, tedy celkem 98 381 Kč. V této výši byly náklady žalobci přiznány.