7 C 289/2022-52 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 921,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], ST [anonymizováno 7 slov] [číslo], [země], uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 921,24 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet a měl být splacen nejpozději dne [datum], avšak žalovaný do tohoto data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („ o.s.ř“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu spotřebitelském úvěru, na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Ve smlouvě byla ujednána možnost opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolving), úvěrový limit činil 80 000 Kč, úroková sazba činila 11,75 % měsíčně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba]). Splatnost úvěru připadala na den [datum] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný celkem z revolvingového úvěru načerpal částku 21 707,89 Kč (tj. nikoliv v žalobě uváděnou částku 14 921,24 Kč) a uhradil 26 783,07 Kč (prokázáno úvěrovou historií). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně byla o této skutečnosti písemně poučena. 12. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti. 13. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu (v současnosti 3 410 Kč). Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žalovaný byl dále lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobkyně však mimo výše uvedená obecná tvrzení v průběhu řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, ani nepředložila žádné konkrétní důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného (např. výstupy o lustraci žalovaného ve výše uvedených dlužnických rejstřících a databázích, doklady o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného, informace o jeho dalších závazcích, apod.). Proto soud nepovažuje povinnost předchůdce žalobkyně posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného za splněnou. 14. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného da