15 C 128/2025-88 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 39 842,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyní společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, případně v minimální výši odpovídají 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný čerpal částku ve výši 153 699,08 Kč, do postoupení pohledávky uhradil 283 242,37 Kč, po podání žaloby dne , datum, ještě částku 16 000 Kč. Za období čerpání žalobkyně požaduje úroky ve výši 9 020,90 Kč, účelně vynaložené náklady 500 Kč a jistinu ve výši 30 321,51 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu, který ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, . Přes výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil.2. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, , neboť žalovaný po podání žaloby dne , datum, částku 16 000 Kč uhradil. Podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Ustanovení odst. 4 vylučuje užití odst. 3 za situace, že ke zpětvzetí návrhu dojde dříve, než začalo jednání. Za tohoto dispozičního úkonu žalobkyně soud podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil řízení ohledně částky 16 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I.3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění, přestože byla již před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Žalobkyně se svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.5. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyní společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, včetně obchodních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, případně v minimální výši odpovídají 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný čerpal částku ve výši 153 699,08 Kč (prokázáno vyjádřením , Anonymizováno, ., potvrzeními o platbách za období 2018-2024, výpisy z účtu od , datum, do , datum, ). Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (prokázáno oznámením ze dne , datum, včetně podacího lístku). Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy insolvenční rejstřík, CEE, CRKI, EUCB, avšak k prokázání svých tvrzeních ničeho nedoložila. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to tak, že byla ponechána rezerva 10 %, což by měl být rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč.7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný čerpal částku 153 699,08 Kč, do postoupení pohledávky uhradil částku ve výši 283 242,37 Kč, po podání žaloby ještě částku 16 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přistoupil velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když provedl pouze mechanický výpočet bez znalostí konkrétních informacích o reálných příjmech a výdajích dlužníka, či dalších jeho závazcích. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, právní předchůdce žalobkyně se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímal o skutečné náklady na bydlení, stravu, další základní životní potřeby či další poskytnuté zápůjčky, případně o jeho další závazky. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s provedením mechanického výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nevyžádal si žádné dokumenty k příjmů a výdajům žalovaného. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena , datum, ), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat