17 C 203/2025-82 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 160 888 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 72,85 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni nezaplatil žádnou částku. Dlužná částka se skládá z jistiny 100 000 Kč, úroku 18 141,76 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 41 349 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od , datum, do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku od , datum, až do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předsmluvního formuláře z , datum, soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 72,85 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 309 696 Kč v 48 měsíčních splátkách po 6 452 Kč bez platby pojištění, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi. Z dodatku k návrhu na uzavření smlouvy, informací o podpisu na dálku a důkazů o přijatých SMS má soud za prokázané, že žalovaný s listinami projevil souhlas zadáním zaslaného kódu, žalovanému byly zasílány informace na mobilní číslo, který uvedl jako svůj kontaktní údaj a žalovanému žalobkyně zaslala 1 Kč a variabilní symbol této platby byl podpisovým kódem. Z oznámení o schválení úvěru z , datum, a doručenky má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář, z kterého se zjišťuje výše splátky 6 452 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 100 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný nesplatil žádnou částku a byl upomínán pro prodlení. Z výzev ze dne , datum, , , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 28 465 Kč, jako výdaje mu byly započítány částka 5 068 Kč na bydlení, částka 4 860 Kč jako životní minimum, byla spočítána rezerva po rozdílu příjmů a výdajů ve výši 17 537 Kč, k zaměstnání žalovaný uvedl, že nemá pracovní poměr na dobu určitou, dále že je svobodný, má vlastní bydlení. Z informací o klientovi a kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalovaného. Z výpisu vybraných pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl na svém účtu v dubnu 2024 příjem od zaměstnavatele ve výši 29 319 Kč. Z potvrzení o příjmu z , datum, má soud za prokázaný potvrzený průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 28 465 Kč, že má žalovaný smlouvu na dobu určitou do , datum, s poznámkou, že nové smlouvy vždy zaměstnavatel uzavírá na 12 měsíců a při spokojenosti mění na dobu neurčitou. Z potvrzení o prodloužení smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil, že žalovaný bude mít k , datum, prodlouženou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS, avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z lustrace žalovaného v NRKI měla žalobkyně výstup, že žalovaný je v kategorii IV z VI, měl 8 žádostí u finančních institucí, kde žádal o úvěr, součet zbývající částky ke splacení 594 425 Kč. Z výzvy ze dne , datum, a doručenky má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k placení před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 72,85 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si doklady k jeho příjmu ze zaměstnání a k trvání pracovního poměru. Z lustrace žalovaného v registru SOLUS nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, ze systému NRKI zjistila počet jeho žádostí o úvěru a celkovou nesplacenou výši dosavadních závazků, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 5 068 Kč a připočetla částku životního minima, rezervu vyhodnotila ve výši 17 537 Kč. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48měsíčních splátkách po 6 452 Kč. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 100 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení, nesplatil žádnou částku. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, , žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení.5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou