12 C 9/2026-31 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 046 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou po prověření její úvěruschopnosti uzavřela dne 24 7. 2024 předchůdkyně žalobce , právnická osoba, . smlouvu o úvěru a poskytla žalované 9 000 Kč na její účet s tím, že žalovaná částku vrátí se sjednanými úroky a poplatky do 23.8.2024. Žalovaná byla marně upomínána o vrácení této částky, pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci.Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byl schválen úvěr v částce 9 000 Kč, s tím, že žalovaná splatí jistinu spolu s poplatkem a úrokem do 30 dnů. Smlouva je podepsána elektronicky, je zachycen čas projevení souhlasu a kód. Z formuláře pro standartní informace soud nezjistil žádné významné skutečnosti.Z potvrzení o provedené platbě ze dne 24. 7. 2024 má soud za prokázané, že věřitel žalované odeslal částku 9 000 Kč. Z informací o vlastníkovi účtu má soud za prokázané, že účet byl žalované.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.10.2025 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci.Z oznámení ze dne 11.10. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna postupitelem.Z výzvy ze dne 11.10. 2025 a podacího lístku má soud za prokázané předžalobní upomínání žalované.Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobce smlouvu o úvěru distančním způsobem. Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta částka 9 000 Kč na její účet, kterou měla spolu s poplatkem a úrokem vrátit do 30 dnů. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobci byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovanou, oznámení této skutečnosti žalované postupitelem bylo prokázáno. Žalovaná byl upomínána o zaplacení.Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení o.z. a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhůDle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce se žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobce byla podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě z navržených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, žalobkyně tvrdila splnění této povinnosti pouze obecně. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost, a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Žalobce tedy neprokázal, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobce prokázal, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalované oznámena. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč. Žalobce požadoval vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobci i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., ve zbytku pak žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 922 Kč, přičemž tato částka představuje 37 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a to 3 úkony právní služby po 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.