14 C 22/2026-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu dne 11.11.2025, domáhala na žalované zaplacení částky 21 744 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 8. 2024 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , alternativně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy žalovaná čerpala na bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem platby 7156260782, které ovšem do data splatnosti dne 1. 9. 2024 nevrátila. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované, a to především nahlédnutím do veřejných registrů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 přešla pohledávka za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila. Žalobkyně proto po žalované požadovala 15 000 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené listinné důkazy předložené žalobkyní k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), z nichž učinil následující skutková zjištění:Z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 19-21) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ve vztahu k projednávané věci.Z listiny obsahující informace o vlastníkovi (č. l. 22) vyplynulo, že majitelem osobního účtu IBAN č. , IBAN, se zůstatkem 11 023 Kč, kontokorentu IBAN č. , IBAN, se zůstatkem -160,37 Kč a kreditní karty k účtu IBAN č. , IBAN, se zůstatkem -80 215,72 Kč, je žalovaná.Z úvěruschopnosti klienta k půjčce č. , hodnota, (č. l. 23) bylo zjištěno, že žalovaná není evidována v seznamu blokovaných osob, v sankčním seznamu ani v databázi pátrání po osobách Policie ČR. V insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí nemá žádný záznam. Původnímu věřiteli se prokázala platným občanským průkazem. Žalovaná je zaměstnaná s příjmem ve výši 26 461 Kč a její měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 4 900 Kč, z toho 1 900 Kč činí splátka bankovních úvěru, 3 000 Kč splátka nebankovních úvěrů. Náklady na bydlení, měsíční splátka hypotéky a ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenka apod.) činí 0 Kč. Jedná se o žádost o třetí půjčku v pořadí. Z uvedených údajů byla vypočtena maximální částka pro poskytnutí úvěru ve výši 19 404,90 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, (č. l. 24-27) má soud za prokázané, že ji žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 2. 8. 2024. V čl. II odst. 2 smlouvy bylo sjednáno čerpaní peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, při řádném splácení činila jednorázová výše splátky 19 538,94 Kč, úrok činil 443,84 Kč a poplatek za sjednání úvěru 4 095,10 Kč, při překročení doby splatnosti byla sjednána jednorázová výše splátky 21 744 Kč, úrok ve výši 443,84 Kč a poplatek za sjednání úvěru 6 300,16 Kč. Žalovaná se v čl. V odst. 1 zavázala splatit úvěr s příslušenstvím do 1. 9. 2024.Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 18. 2. 2026 (č. l. 15) má soud za prokázané, že na účet žalované č. , č. účtu, byla dne 2. 8. 2024 připsána příchozí úhrada ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem platby , var. symbol, s popisem „CreditGo půjčka ze dne 2. 8. 2024“, a to z účtu společnosti , právnická osoba, .Z potvrzení o provedené transakce (č. l. 31) soud zjistil, že dne 2. 8. 2024 byla z účtu společnosti , právnická osoba, odeslána na účet žalované částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem platby , var. symbol, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 28) a přílohy č. 1 – seznam pohledávek (č. l. 29-30) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 10. 2025 (č. l. 32) a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 10. 2025 vyplynulo, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky (č. l. 33) se podává, že dne 14. 10. 2025 byla podána doporučená zásilka v poštovním podniku , právnická osoba, ., jejímž odesílatelem byla právní zástupkyně žalobkyně a adresátem byla žalovaná. Zaplacení dlužné částky, ani jiné významné skutečnosti rozhodné pro věc, nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokazovány.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 2. 8. 2024 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Uhrazení dluhu či jeho části nebylo tvrzeno, a tedy ani prokazováno, nesplacená jistina úvěru tak činí 15 000 Kč. Pohledávka byla smlouvami postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Přestože byla žalovaná před podáním žaloby upomínána, dluh neuhradila.5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 2. 8. 2024 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka (§ 1879 o. z.). Vzniklý závazek je nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy – od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon“), podle něhož je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).6. S ohledem na uvedenou právní úpravu se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované sjednaný úvěr splácet a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by si poskytovatel úvěru vyžádal od žalované jakékoli doklady k ověření jejích skutečných příjmů a výdajů, například potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, vyúčtování služeb spojených s bydlením, nájemní smlouvu či výpisy z bankovních účtu žalované. Lze proto konstatovat, že poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost při zjišťování a ověřování všech podstatných příjmů a výdajů žalované. Spokojil se pouze s nedostatečným tvrzením, že její měsíční výdaje na splátky jiných úvěrů činí 4 900 Kč a zcela rezignoval na zjišťování jejích dalších nákladů na bydlení, stravu, ošacení, telefon, léky a dopravu. Je přitom zřejmé, že pouhé tvrzení žalované o měsíčních výdajích ve výši 4 900 Kč, navíc vztahujících se pouze na splátky úvěrů, nemohlo být dostatečným podkladem pro posouzení její celkové úvěruschopnosti. Následně se žalobkyně neúčastnila jednání u soudu, proto ji soud nemohl poučit dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně v průběhu řízení netvrdila a neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona.7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka tvořen