14 C 222/2025-55 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 26.8.2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 484 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy č. , číslo úvěrové smlouvy, , kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným dne 30.5.2023, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Uvedla, že úvěrovou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli kromě jistiny úvěru, také úrok v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2700 Kč a úhradu za umožnění platit splátky úvěru v hotovosti a ve výši 3600 Kč, to vše v pravidelných čtrnácti měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 30.7.2024. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně závazky zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, s účinností ke dni 25.3.2025, přičemž žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou před podáním žaloby. V doplnění žaloby žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě porovnání informacích vyžádaných od žalovaného (tj. příjmy a výdaje žalovaného, vč. závazků), nahlédnutím do externích zdrojů a využitím automatizovaných modelů.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť v poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je kazašským státním občanem s povoleným pobytem na území České republiky. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Republika Kazachstán sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích z úvěrových smluv, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), konkr. článek 17, a dospěl k závěru, že je dána příslušnost českého soudu věc projednat a rozhodnout.Pro určení rozhodného práva soud vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a dospěl k závěru, že rozhodným je právo české, neboť podle čl. 6 nařízení je rozhodným právem pro smluvní závazkové vztahy, které vznikají ze spotřebitelských smluv, právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky, a žalobkyně provozuje svou činnost rovněž na území České republiky, je rozhodným právem právo české.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž učinil zejména následující skutková zjištění:Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne 30.5.2023 požádal , právnická osoba, . (právní předchůdkyni žalobkyně) o poskytnutí úvěru 20 000 Kč s tím, že úvěr bude splácet ve 14 měsíčních anuitních splátkách po 2 656 Kč vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje měsícem květen 2023. Žádost obsahuje informaci, že žalovaný je svobodný, se zajištěným bydlením u rodičů, bez vyživovací povinnosti, je zaměstnán od 15.1.2023 na dobu určitou do 31.12.2023 s měsíčním příjmem ze mzdy ve výši 22 844 Kč s tím, že žalovaný nemá zřízen vlastní osobní účet. Žádost obsahuje rovněž informace o výdajích žalovaného, které činí 3 500 Kč za bydlení a energie, 6 500 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 000 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Celkové měsíční příjmy žalovaného byly v žádosti vyčísleny na částku 22 844, celkové měsíční výdaje na částku 11 000 Kč a použitelný měsíční příjem na částku 11 844 Kč. K doložení příjmů byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva.Z dohody o pracovní činnosti ze dne 15.1.2023 vyplynulo, že ji žalovaný uzavřel s agenturou práce , právnická osoba, za účelem dočasného přidělení k výkonu práce u jiného zaměstnavatele, konkrétně balení zboží. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou do 31.12.2023 s dnem nástupu do práce 15.1.2023.Z výplatních pásek za měsíce II, III, a IV 2023 soud zjistil, že žalovaný pracoval v měsíci únor 2023 na úvazek 7,5 s tarifní mzdou 27 200 Kč a čistým příjmem 20 803 Kč, v měsíci březen 2023 na úvazek 7,5 s tarifní mzdou 34 500 Kč a čistým příjmem 25 529 Kč a v měsíci duben 2023 na úvazek 7,5 s tarifní mzdou 30 000 Kč a čistým příjmem 22 200 Kč. S předložených výplatních pásek soud dále zjistil, že mzda byla vyplácena dobírkou.Ze smlouvy o úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 30.5.2023, má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . (právní předchůdkyni žalobkyně) dne 30.5.2023. Čerpaní peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč (úvěr) bylo sjednáno hotovostně s tím, že společně s úvěrem byl sjednán rovněž závazek žalovaného k úhradě pevně stanovené zápůjční úrokové sazby ve výši 8% p.a., úroku v pevné výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 700 Kč, poplatku za umožnění platit splátky úvěru v hotovosti ve výši 3 600 Kč a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8% p.s. Sjednáno bylo měsíční splácení úvěru, a to ve 14 měsíčních anuitních splátkách po 2 656 Kč, hrazených věřiteli v hotovosti. Částka 20 000 Kč byla čerpána žalovaným dne 30.5.2023 hotově při podpisu smlouvy v místě bydliště žalovaného.Ze sjetiny přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil věřiteli v hotovosti dne 31.5.2023 částku 2 700 Kč, dne 30.6.2023 částku 2 700 Kč a dne 1.7.2023 částku 1 300 Kč, celkem 6 700 Kč.Skutečnost, že původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni vyplynula ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25.3.2025 a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025, předžalobní upomínkou ze dne 17.7.2025, včetně podacího lístku o odeslání zásilky dne 17.7.2025.5. Po provedeném dokazování soud dospěl ohledně skutkového stavu k závěru: žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 30.5.2023 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ve prospěch předchůdkyně žalobkyně byla dne 31.5.2023 provedena hotovostní platba ve výši 2 700 Kč, dne 30.6.2023 ve výši 2 700 Kč a dne 1.7.2023 ve výši 1 300 Kč.6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona).7. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr.Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že „žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a dále byly ověřovány. Doklady uvedenými v části doložení příjmů žadatele, konkrétně pracovní smlouvu a výplatními páskami. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si předchůdkyně žalobkyně ověřila z dohody o pracovní činnosti a z výplatních pásek. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl a které si právní předchůdce žalobce ověřil, jakož i s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 656 Kč je dostatečná.“ Po provedeném dokazování soud dospěl ke zjištění, že předchůdkyně žalobkyně se kvalifikovaně zabývala ověřováním příjmů žalovaného, když tvrzené výdělkové poměry žalovaného doložila listinnými důkazy (výplatními páskami, dohodou o pracovní činnosti)