15 C 41/2026-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 681 Kč. Žalobkyně ke svému návrhu uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému standardní neúčelový úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to tak, že dne , datum, částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet žalovaného, čímž došlo k čerpání úvěru ze strany žalovaného v souladu čl. II. Smlouvy. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Celková cena úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou ve výši 1 134 Kč, řádně však nesplácel, žalobkyně ho upomínala a následně ke dni , datum, prohlásila pohledávku za splatnou. Žalobkyně požadovala na nezaplacené jistině 30 000 Kč, 1 559 na úrocích, 300 Kč na nákladech na upomínání za celkem , hodnota, upomínky a smluvní pokutu v částce 1 497 Kč jako pokutu za prodlení s každou jednotlivou splátkou po 499 Kč, a smluvní denní pokutu ve výši 1 325 Kč.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř“).4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav.5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnut žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (z čehož žalovanému byla zaslána částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla zaslána zprostředkovateli jako provize), kdy celková cena úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Strany si dohodly výši splátek 1 134 Kč (celkem 36 splátek) měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy první splátka měla být uhrazena dne , datum, . Strany se rovněž dohodly na výši smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru po splatnosti a stejnou pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru, stane-li se dluh splatným, a smluvní pokutu 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, a to jen do okamžiku zesplatnění. Strany si dále dohodly právo žalobkyně účtovat poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč žalovaným na účet žalobkyně, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulkou umoření).6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 29 000 Kč, výši výdajů na bydlení 8 000 Kč, jiné výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně vyšla ze zjištění, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 443 Kč, žalovaný v podnájmu, žalovaný není vedena v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí a nemá vyživovací povinnost (prokázáno listinou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, , listinou nazvanou „výdaje spotřebitele“, výpisem REPI, výpisem z CEE, insolvenčního rejstříku, listinou nazvanou – závazky spotřebitele, listinou nazvanou „výdaje spotřebitele“). Průměrný měsíční příjem za měsíce březen až červen 2025 byl ve výši 32 220,75 Kč (prokázáno potvrzeními banky o zaúčtování platby ke dni , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla odeslána na účet č. vedený u , právnická osoba, ., žalovaný doposud neuhradil žádnou částku (prokázáno potvrzením o provedení transakce ve výši 27 500 Kč žalobkyně na účet žalovaného ze dne , datum, , potvrzením o provedení transakce ve výši 2 500 Kč žalobkyně ze dne , datum, , listinou nazvanou „bonita smlouvy“). Žalobkyně vyhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, spočítala normativní náklady na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalované a životní minimum žalované a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (prokázáno výpočty nákladů, statistikou rodinných účtu). Žalovaný podepsal předsmluvní informace, smlouvu i prohlášení o svých závazcích a osobních poměrech (prokázáno předsmluvními informacemi, smlouvou i prohlášením o závazcích a osobních poměrech).7. Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, upomínala žalobkyně opakovaně žalovaného k úhradě upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, , následně přistoupila k zesplatnění celého úvěru dopisem ze dne , datum, , kterým rovněž vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne , datum, , ze dne , datum, , zesplatněním ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku, záznamy o vložení dokumentů do sytému). Žalobkyně uplatňuje jistinu, úroky, smluvní pokutu, náklady na upomínání a zákonné úroky z prodlení.8. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.10. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.11. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že tuto posoudila zejména na základě informací zjištěných od žalovaného. Současně si však žalobkyně vyžádala potvrzení z banky o výši měsíčního příjmu za několik měsíců, lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí. Takto žalobkyně zjistila, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného přesahuje částku 30 000 Kč, žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí, nebyla vlastníkem žádné nemovité věci, a měla vyživovací povinnost. Ohledně nákladů žalobkyně stanovila náklady žalovaného na bydlení dle normativní částky 8 801 Kč měsíčně, ostatní výdaje částkou životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně.12. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně řádně přezkoumala příjmy žalovaného, které si prověřil mj. potvrzení přijatých plateb. Nedostatečně se již zabývala výdaji žalovaného, které si sice u žalovaného zjišťovala, fakticky je však následně nahradila statistickými údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Nezajímala se o další výdaje, poskytnuté půjčky žalovaného. Povinností poskytovatele úvěru je nicméně řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Byť v případě žalovaného byla částka normativních nákladů na bydlení vyšší než jím uváděná, nemění to nic na skutečnosti, že žalobkyně tyto jeh