15 C 54/2026-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 37 500 Kč, a to pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný měl v souladu s všeobecnými úvěrovými podmínkami splácet jednotlivá čerpání pravidelnými denních platbami, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná část úvěru, každá denní splátka je splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Žalovaný v rozporu se smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru dlužné částky nesplácel. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dne , datum, . Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu, poplatek za vyplacení úvěru, poplatky za sjednané služby. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dosud neuhradil na zažalovanou pohledávku ničeho.2. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán, k žalobě nevyjádřil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednání bez její přítomnosti.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými denních splátkami. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti , právnická osoba, ., se Sazebníkem a zavázal se je dodržovat (prokázáno Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně podmínek, sazebníku, základních údajů o poskytovateli a úvěru, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, souhlasu se zpracováním osobních údajů). Žalobkyně při poskytování úvěru vyšla ze skutečnosti, že výše ověřeného čistého průměrného měsíčního příjmu žalovaného činí 28 315 Kč, výdaje na půjčky 14 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 2 500 Kč. Žalobkyně dále vycházela z finanční rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 11 500 Kč (prokázáno listinami nazvanými „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, „BankID výpis“). Žalovaný dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru čerpal dne , datum, částku 16 000 Kč (prokázáno potvrzením o bankovním převodem - přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, a sdělením , Anonymizováno, ). Žalovaný se poskytnutou částku zavázal splatit spolu s příslušenstvím dle čl. , Anonymizováno, a čl. , Anonymizováno, smlouvy v pravidelných denních splátkách a dle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, smlouvy ve výši určené dle čl. , Anonymizováno, , Anonymizováno, Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (prokázáno smlouvou včetně podmínek, sazebníku, předpisu denních splátek). Totožnost žalovaného byla ověřena dne , datum, přes BankID od společnosti , právnická osoba, ., což má soud za prokázané autorizací ověření totožnosti a z kopie OP (prokázáno kopií OP). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, byl žalovaný nejprve upozorňován na prodlení emailem ze dne , datum, a poté byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně podacího lístku). Žalobkyně uplatnila jistinu, dlužné poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,, Anonymizováno, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. Žalobkyně v návrhu uvedla, že zkoumala bonitu žalovaného, když vycházela z informací od žalovaného (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného atd.); a z veřejně dostupných rejstříků, avšak nenavrhla k tomu žádné důkazy. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označila a předložila důkazy. Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala.9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila jako důkazy listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „Identifikované příjmy“. V tomto formuláři je pouze uvedeno, že žalovaný má ověřený čistý příjem ve výši 28 315 Kč, výdaje na půjčky 14 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 2 500 Kč, finanční rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 11 500 Kč. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Podle mínění soudu se žalobkyně neměla spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobkyně si ani nevyžádala výplatní pásky žalovaného, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Dále žalovaný uvedl, že pravidelně měsíčně vydává na splátky jiných půjček částku 14 000 Kč, avšak ani tento údaj žalobkyně více neprověřila. Soud má za to, že veškerého informace měly naopak u žalobkyně vyvolat potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného.10. Ustálená rozhodovací praxe soudů dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Pojem „odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktiká