17 C 11/2026-51 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdkyně žalobkyně“, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované, uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli kromě této jistiny ještě úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 20 100 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 798 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 000 Kč a úrok 1 832 Kč. Žalovaná se zavázala ke splátkám 3 690 Kč měsíčně s poslední splátkou splatnou do , datum, . Žalovaná však splátky nesplácela řádně a včas, věřitelka proto po ní žádala zaplacení zbytku jistiny a sjednaných poplatků, 8 % úroku, smluvní pokuty 15 000 Kč a úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 40 000 Kč, uvedla své kontaktní údaje, že je zaměstnána od , datum, s příjmem 23 486 Kč, měsíčně vynakládá 11 000 Kč na bydlení a energie a 1 992 Kč na splátky stávajících půjček, má srážky ze mzdy 3 643 Kč, dále uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, nemá dítě, má středoškolské vzdělání s maturitou, nemá bankovní účet, má dluh u , právnická osoba, ve výši 15 000 Kč, zbývá doplatit 5 000 Kč. Z výplatní pásky žalované za srpen 2022 má soud za prokázané, že žalovaná měla základní mzdu 16 957 Kč, náhradu mzdy za dovolenou 9 605 Kč, nepřednostní srážku 3 643 Kč a na účet jí odešla mzda 19 843 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná měla uzavřenu smlouvu na období do , datum, na poloviční úvazek se mzdou 13 000 Kč. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná od , datum, začala pracovat 40 hodin týdně za mzdu 26 000 Kč měsíčně a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, . Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout 30 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu, u které podpisem smlouvy potvrdila, že ji v hotovosti převzala, s úrokem 1 832 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 20 100 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 798 Kč a inkasním poplatkem ve výši 6 000 Kč splácet v měsíčních splátkách po 3 690 Kč. Součástí smlouvy je předpis splátek na 17 měsíců. Z přehledu splátek má soud za prokázané, že žalovaná splatila dne , datum, v hotovosti částku 3 690 Kč, dne , datum, v hotovosti částku 4 000 Kč, dne , datum, v hotovosti částku 4 000 Kč, dne , datum, v hotovosti částku 2 000 Kč, dne , datum, v hotovosti částku 500 Kč, dne , datum, na účet částku 500 Kč, dne , datum, na účet částku 500 Kč, dne , datum, na účet částku 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, , seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, z oznámení ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna. Z výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané upomínání žalované žalobkyní před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná požádala o úvěr, předchůdkyně žalobkyně jí nabídla úvěr 30 000 Kč, který by spolu s úrokem a poplatky splácela splátkou 3 690 Kč měsíčně do , datum, . Částku 30 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, využila údaje sdělené žalovanou, vyžádala si doklady k jejímu zaměstnání, příjmu ze zaměstnání, ohledně výdajů vycházela ze skutečností sdělených žalovanou. Žalovaná splatila celkem 15 690 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost žalované oznámena. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení.5. Soud zamítl návrh na provedení výslechu svědkyně , Anonymizováno, , která sepisovala s žalovanou žádost o úvěr, neboť tato pracovnice zaškrtla, že ověřila výplatní pásku a pracovní smlouvu žalované, což odpovídá předloženým důkazům, další kolonky nezaškrtla, dále z daného formuláře nevyplývá, že by výdaje tvrzené dlužnicí byly jakkoli ověřovány, proto soud i výslech této svědkyně považuje za nadbytečný.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně (předtím i předchůdkyně žalobkyně) je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o.z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o.z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila předchůdkyně žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě si předchůdkyně žalobkyně obstarala podklady a informace od dlužnice. Poskytovatel spotřebitelského úvěru