17 C 61/2026-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému 8 500 Kč na jeho účet s tím, že částku vrátí s poplatkem 3 060,33 Kč a úrokem 167,67 Kč do , datum, , po dodatku ke smlouvě do , datum, . Žalovaný byl marně upomínán o vrácení této částky, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému nabídla předchůdkyně žalobkyně úvěr v částce 8 500 Kč, s tím, že žalovaný splatí jistinu spolu s poplatkem a úrokem do , datum, . Dodatkem ke smlouvě byla lhůta prodloužena do , datum, . Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, má soud za prokázané, že věřitel odeslal částku 8 500 Kč. Z informací o vlastníkovi účtu a zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem úču, na který věřitel částku poukázal, byl žalovaný a částka 8 500 Kč na něj byla připsána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn postupitelem. Výzva z , datum, a doklad o odeslání dokládají předžalobní výzvu k zaplacení. Z formuláře pro standardní informace má soud za prokázané poskytnutí předsmluvních informací žalovanému.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nabídla žalovanému úvěr. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, částku 8 500 Kč na účet žalovaného. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovaným, oznámení této skutečnosti žalované postupitelem bylo prokázáno.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě z navržených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně tvrdila splnění této povinnosti pouze obecně. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.7. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč. Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením, neboť věděl, že má do tohoto data úvěr splatit dle dodatku ke smlouvě. Břemeno tvrzení ohledně případného splacení či její neschopnosti zaplatit bezdůvodné obohacení v dané lhůtě tížilo zcela pasivního žalovaného. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 72,66 % a neúspěšná z 27,34 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce 1 042,36 Kč, což odpovídá 45,32 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem náklady 2 300 Kč. Podmínky § 14b advokátního tarifu byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně coby advokáta.9. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.