17 C 75/2026-75 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, s možností čerpání až do výše 58 200 Kč a splácením v období do , datum, . Žalovaná čerpala úvěr dne , datum, ve výši 10 000 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně, žalovaná eviduje nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, byla marně upomínána a žalobkyně emailem ze dne , datum, informovala žalovanou, že smlouvu vypovídá. Žalobkyně požadovala kromě jistiny i zákonný úrok z prodlení, poplatek za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvní úrok 12 792 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, 109,80 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, 165 Kč a smluvní pokutu ve výši 378,35 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaná poskytla žalobkyni své kontaktní údaje, prohlásila, že uvedla pravdivé informace o svých finančních závazcích, které ve smlouvě nejsou blíže specifikovány, žalobkyně se zavázala žalované poskytnout až 58 200 Kč a žalovaná se zavázala ke splácení spolu s úrokem a poplatky v denních splátkách. Na smlouvě je uvedeno datum podpisu žalované , datum, bez určení způsobu podpisu, zadaného kódu apod. Předpis splátek dokládá předepsané splátky. Z autorizace ověření totožnosti má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost a číslo účtu žalované. Z principů posuzování úvěruschopnosti soud nemá za prokázaná konkrétní zjištění ohledně úvěruschopnosti přímo žalované. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované má soud za prokázané, že žalovaná věřiteli uvedla, že žije společně s další osobou, má měsíční příjem 30 000 Kč, věřitel uvedl ověřený příjem 31 978 Kč, má výdaje na bydlení 1 000 Kč, na půjčky 3 000 Kč měsíčně, další zbytné výdaje 1 000 Kč. Věřitel počítal rezervu na výdaje 500 Kč, spočetl minimální výdaje 11 372,50 Kč, disponibilní příjem 18 627,50 Kč a posoudil prověření jako úspěšné. Z výpisu identifikovaných příjmů má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici příjmové položky na účtu žalované od července 2023 do února 2024, kde měla žalovaná tisícové položky bez bližšího určení, vyšší položkou byl příjem 30 718 Kč v únoru 2024 a 29 845 Kč v lednu 2024. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí má soud za prokázané, že žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě poukázala dne , datum, částku 10 000 Kč. Z údajů o poskytovateli úvěru, z informací o zprostředkovateli, z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. Z upomínky ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou upozornila na prodlení se splácením a úvěr vypověděla. Z výzvy ze dne , datum, a potvrzení o odeslání má soud za prokázané další upomínání žalovaného před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaná jednala s žalobkyní o úvěru elektronickým způsobem, souhlas žalované projevený prostým elektronickým podpisem nemá soud za prokázaný. Žalované byla poskytnuta na její účet částka 10 000 Kč. Žalobkyně zjistila údaje o její osobě, příjmech a výdajích a ověřila její příjmové transakce na účtu. Vyzvala žalovanou ke splácení a úvěr vypověděla.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě si žalobkyně ověřila příjmové položky na účtu žalované a získala od ní informace o životní situaci a výdajích. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Žalobkyně dle soudu neprověřila úvěruschopnost řádně, nijak neověřila žalované skutečné výdaje na bydlení, které uváděla žalovaná velmi nízké, což neodpovídá situaci na trhu s energiemi v době tvrzeného uzavření smlouvy. Věřitelka mohla ověřit osobu žalované lustrací v dostupných veřejných rejstřících, požadovat úplné výpisy z účtu, kde je zjistitelná celková situace žadatele o úvěr, zůstatky a obraty a zejména její skutečné výdaje. Žalovaná uváděla i splátky na další půjčky, k jejichž celkové nesplacené výši a splátkové morálce žalované nebylo prokázáno žádné prověřování. Žalobkyně měla mít pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a její výdaje více ověřit. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval a současně ji nemohl poučit ani k doplnění důkazů ohledně zavření smlouvy žalovanou elektronickým způsobem. Žalobkyně tedy neprokázala uzavření smlouvy žalovanou, ani že jako věřitel splnila svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.9. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistina, kterou žalobkyně tvrdila v nesplacené výši 10 000 Kč. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku. Žalobkyně požadovala upomínkou a zesplatněním po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od , datum, do zaplacení, když v této době již byla žalovaná prokazatelně v prodlení poté, co jej žalobkyně doručenou výzvou vyzvala k platbě. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovanou, která se však v řízení nijak ne