Okresní soud v Kolíně 5 C 119/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 199 379,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 29. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úroky a poplatky. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 223 469,77 Kč a uhradil částku 85 376 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek splácet úvěr řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 13. 1. 2026 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 196 516,89 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 132,80 Kč a nákladů na vymáhaní ve výši 730 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 30 744,90 Kč a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 196 516,89 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 28. 1. 2026 do 20. 4. 2026 ve výši 5 201,01 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně částky 199 379,69 Kč od 21. 4. 2026 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl právním žalobcem žalobkyně upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli dne 29. 1. 2024 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou splátky, rovněž bylo sjednáno, že pro případ neuhrazení úvěru v den splatnosti je žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč měsíčně. Dále byla sjednána úhrada za pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky (prokázáno smlouvou ze dne 29. 1. 2024 č. , hodnota, a úvěrovými podmínkami žalobkyně). Před uzavřením uvedené smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného (prokázáno Ověřením bonity MLS, kartou klienta a úvěrovou zprávou z nebankovního registru klientských informací). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr, který však žalovaný nesplácel řádně, proto žalobkyně úvěr zesplatnila (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 13. 1. 2026 a podacím archem). Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2026 včetně podacího archu ze dne 27. 2. 2026).6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl na základě platné smlouvy o úvěru poskytnut úvěr, který však žalovaný řádně nesplácel. Protože žalovaný porušil své smluvní povinnosti, žalobkyni vznikl rovněž dle § 2048 odst. 1 o. z. nárok na sjednanou smluvní pokutu a dále na sjednané pojistné a poplatky za upomínání. Jelikož žalovaný nehradil včas, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobou opodstatněným po skutkové i právní stránce a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí přísluší vůči žalovanému náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 42 642,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 976 Kč a z odměny advokáta žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 199 379,69 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění) ve výši 9 100 Kč/úkon, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 6 016,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku stanovené dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.