Okresní soud v Kolíně 5 C 136/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 196,30 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 6. 2021 dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu řádně a včas hradit sjednanou cenu. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému za dodanou elektřinu za období od 20. 7. 2022 do 18. 7. 2023 částku ve výši 8 610,12 Kč, za období od 19. 7. 2023 do 13. 12. 2023 částku 5 914,29 Kč a částku 2 671,89 Kč (opravným daňovým dokladem). Žalovaný však vyfakturované částky neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění pozdějších dodatků došlo s účinností ke dni 31. 3. 2026 k postoupení uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni a postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. K úhradě dlužných částek byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2026.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2021 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a hradit za ni sjednanou cenu (prokázáno smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny ze sítí NN č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2021 a všeobecnými smluvními podmínkami elektřiny pro smluvní vztahy od 1. 7. 2017).6. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému cenu (nedoplatek) za energii a související služby na odběrném místě , adresa, za období 20. 7. 2022 do 18. 7. 2023 fakturou č. , hodnota, na částku 8 610,12 Kč se splatností 7. 8. 2023 a za období od 19. 7. 2023 do 13. 12. 2023 fakturou č. , hodnota, na částku 5 914,29 Kč se splatností 2. 1. 2024 a fakturou – opravným vyúčtováním č. , hodnota, na částku 2 671,89 Kč se splatností dne 11. 3. 2024 s tím, že opravná faktura představuje rozdíl mezi původním a novým vyúčtováním, proto i původní faktura zůstává v platnosti (prokázáno fakturami č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ).7. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění pozdějších dodatků byly pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 31. 3. 2026 postoupeny právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 včetně dodatků a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 7. 4. 2026). Žalovanému bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2026). Žalovaný byl o zaplacení právním zástupcem žalobkyně písemně upomenut (prokázáno upomínkou ze dne 8. 4. 2026).8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.10. Dle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.11. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi účastníky došlo ve smyslu § 50 energetického zákona k uzavření platné smlouvy o dodávce elektřiny. Z toho vznikla předchůdci žalobkyně povinnost dodat žalovanému do odběrného místa , adresa, , elektřinu a žalovaný byl oproti tomu povinen za odebranou elektřinu zaplatit předchůdci žalobkyně vyúčtovanou cenu. Jelikož žalovaný žalobkyni vyúčtované částky neuhradil, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl soudem žalobkyni přiznán ode dne následujícího po splatnosti faktur. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto mu přísluší vůči žalovanému náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 17 196,30 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění) ve výši 400 Kč/úkon, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku stanovené dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.