4 C 254/2020-39 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatky v celkové výši [částka]), a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku [částka] (viz přehled přijatých plateb). 2. K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaná se omluvila z důvodu nemoci a požádala soud o možnost splatit dluh ve splátkách s ohledem na skutečnost, že je nezaměstnaná a přivydělává si pouze brigádně. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s poplatky v celkové výši [částka], celkem tedy [částka], a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Z přehledu plateb předloženého žalobkyní ([číslo listu]) je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku z této smlouvy celkem částku [částka]. Žalovaná byla vyzývána žalobkyní k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum]. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o úvěru“ a dospěl k závěru, že tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku. Dle této smlouvy žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázala se zaplatit věřiteli poplatky v částce [částka], celkem [částka]. Soud pokládá za naprosto neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok (v daném případě [anonymizováno] ročně), svou odměnu nadále navyšoval o další (navíc nijak nespecifikované) poplatky, až tyto v souhrnu tvoří [anonymizováno] z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č.j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, č.j. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, č.j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. 5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku [částka], zbývá jí tedy doplatit [částka], což je částka, kterou je dle výroku I. žalobkyni povinna zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalované lhůtu k plnění do [datum]. Dnem [datum] se tedy žalovaná ocitla v prodlení, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Soud umožnil žalované k její žádosti splatit dluh ve splátkách po [částka] měsíčně z důvodu jejích nepříznivých finančních poměrů, kdy se jedná o splátky adekvátní vzhledem k výši dluhu, nárok žalobkyně bude zcela uspokojen v přiměřené lhůtě 4 měsíců od právní moci rozsudku. 6. Ve zbytku soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.). 7. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný úspěch ve věci měla žalovaná, jíž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. 8. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].