4 C 262/2020-61 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokovým navýšením [anonymizováno] ročně, a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto věřitel úvěr zesplatnil dne [datum]. Do data zesplatnění zaplatila žalovaná celkem částku [částka], po zesplatnění pak částku [částka], celkem tedy zaplatila [částka]. Žalobkyně požaduje zaplacení zbytku úvěrového dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím. 2. Žalovaná u jednání dne [datum] uvedla, že si je dluhu vědoma, nemá však finance na jeho jednorázovou úhradu. 3. Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce [částka] a žalovaná se zavázala splatit jej ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] (tj. celkem [částka]). Úroková sazba byla sjednána na [anonymizováno] ročně. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, rozepisující jednotlivé splátky a jejich splatnost. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka [částka] připsána na účet žalované dne [datum]. Dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] byla žalovaná upozorněna na prodlení a možnost zesplatnění úvěru a vyzvána k úhradě dlužných splátek včetně smluvní pokuty a náhrady nákladů. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána k okamžité úhradě celého dluhu. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzývána k zaplacení dopisem žalobkyně ze dne [datum]. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši [anonymizováno] ročně (a rovněž žalobou požadovaný úrok [anonymizováno] ročně žalobkyní označený jako tzv. úrok v nominální sazbě) je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 15 – 20 % ročně (u revolvingů kolem 2 % měsíčně, tj. 24 % ročně). Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č.j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. [příjmení] soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. 5. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni zaplatila celkem částku [částka], žalobkyni výrazně„ přeplatila“ a bezdůvodné obohacení tak v plném rozsahu vrátila. Z uvedených důvodů proto soud žalobu jakožto neopodstatněnou zamítl. 6. Pro úplnost soud dodává, že nevyvodil žádné podstatné závěry z listin na [číslo listu], [číslo], které svědčí o informování žalované o podmínkách úvěru a prověřování její úvěruschopnosti a solventnosti, neboť tyto listiny nemohou nijak ovlivnit závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Stejně je tomu i s vyjádřením znalce k úrokovým sazbám ([číslo listu]), které nemá pro posouzení platnosti smlouvy žádný význam. Pokud v závěru řízení žalobkyně argumentovala rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 135/2019-99 ze dne 18. 7. 2019, pak toto rozhodnutí dopadá na jinou situaci. Posuzována a konstatována zde byla platnost úvěrové smlouvy se sjednaným obchodním úrokem [anonymizováno], přičemž obvyklá úroková sazba pro daný typ úvěru (v tomto případě kontokorentní) činila [anonymizováno]. V duchu judikatury Nejvyššího soudu proto ujednání o úroku [anonymizováno] respektovalo tolerovaný trojnásobek obvyklé úrokové sazby. V nyní souzené věci však úroková sazba přibližně osminásobně překračuje obvyklou sazbu pro daný typ úvěru. Pokud jde o žalobkyní zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 32 Cdo 1490/2019-175 ze dne 22. 9. 2020, pak především toto rozhodnutí se vztahuje na obchodní závazkový vztah dvou podnikajících obchodních společností, nikoli na závazek spotřebitelský a v podstatě vyslovuje závěr, že přiměřenost sjednaných úroků je nutno hodnotit s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu. Jednak tedy případ, jímž se rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývá, není srovnatelný s nyní souzenou věcí a jednak ani tak nejsou jeho závěry v rozporu s rozhodnutím soudu v nyní souzené věci. 7. Na náklady řízení se vztahuje § 142 odst. 1 o.s.ř., v daném případě měla procesní úspěch žalovaná, jíž však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.